Devátý týden: Když se hněv setká s láskou
Snažíme se držet jeden druhého, zatímco se nám podlamují kolena, svírají hrudníky, naše světy hoří, hoří a hoří a hoří.-Danté Stewart
Spisovateli a duchovnímu Danté Stewartovi trvalo nějakou dobu, než si přiznal a dovolil vlastní hněv:
Hněv jak je to s ním?
Poté, co jsem celý život před hněvem utíkal, bylo třeba si na něj zvyknout. Všiml jsem si, že mě vztek ani neosvobozuje, ani mi nepřináší lepší pocit. Ale dal mi slova a energii k boji proti bělošské nadřazenosti v sobě a bělošské nadřazenosti ve světě a všem způsobům, kterými bělošská nadřazenost ničila nás i ty, které jsme milovali.
Potřeboval jsem hněv
Otřáslo to mou iluzí, že svět, jak ho nyní znám, je světem, který chce Bůh. Donutilo mě to vypořádat se s tím, jak moje černošské tělo a černošské děti, ženy a muži žijí v systému nespravedlnosti – v systému nerovnosti, vykořisťování a neúcty. Stalo se mým veřejným výkřikem, že naše těla a duše musí být milovány, že na našich tělech a duších Bohu záleží a že naše těla a duše musí najít odpočinek.
Černošský hněv byl pro mě dílem lásky
Začal jsem chápat, že můj černošský hněv v protičernošském světě je duchovní ctností….. Černošský hněv je dílem lásky, která protestuje proti nemilujícímu světu. Je to dobrá zpráva, že ačkoli na nás naše společnost často zapomíná, existuje Někdo, kdo nás miluje a věří, že stojí za to za nás bojovat.
Stewart rozpoznal sílu ve spojení svého hněvu s láskou:
Ale bylo potřeba hněv usměrnit láskou
Začal jsem chápat, že hněv se stává nebezpečným, když není usměrňován láskou, vážnou hlubokou láskou k sobě a k bližnímu. Může se stát osamělým místem, a já jsem měl svůj zápas s osamělostí. Když se vztek stane jiskrou, která objímá černé tělo, pohne nás k univerzální lásce, k boji, k boji, k modlitbě, k objetí, k paměti, stává se to mečem a štítem. Ve světě, který zraňuje naše duše a těla, se to stává dílem lásky: svatým, uzdravujícím a osvobozujícím dílem. Láska tančící s hněvem, hněv tančící s láskou se stává největším duchovním, morálním a politickým úkolem každé generace. Je to pro nás jako černochy výzva k tomu, co Ježíš nazval životem v hojnosti, duchem Páně na černošském těle, svobodou pro všechny lidi.
Stewart píše, že Ježíš ztělesňoval lásku, uzdravení a osvobození:
Ježíš mi pomáhal se v hněvu vyznat
Ježíš miluje těla bez ohledu na to, kdo, kde a jaká jsou. A Ježíš neubližuje lidem, aby je miloval. Nežil z vlastního zranění, nezakrýval svou bolest tím, že by ji přenášel na druhé….. Ježíš chtěl, abychom se naučili milovat…. Naučil jsem se to pozdě, ale naučil jsem se to. Naučil jsem se, že všichni žijeme ve zlomení, v hlubokém zlomení. Naučil jsem se, že Ježíš nezapomíná na těla, opovrhovaná a zneužívaná těla, ale stává se pro ně dobrou zprávou tím, že na ně pamatuje, dotýká se jich a je dotýkán a vytváří svět, kde jsou jejich těla osvobozena, vykoupena a vzkříšena.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
Danté Stewart, Shoutin’ in the Fire: An American Epistle (New York: Convergent, 2021), 94–95, 97–98, 152, 153.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image.
Anger is a spark that motivates us forward. Love is a pathway that funnels our motivation in an impactful direction.