Devátý týden: Když se hněv setká s láskou
Dr. Barbara Holmesová popisuje svou zkušenost s hněvem:
Někdy je hněv nezbytný pro přežití
Hněv je intenzivní. Často se objevuje záblesk horka a dezorientace a potřeba ospravedlnit se nebo se pomstít. Když jsem byla dítě, byl hněv mou reakcí na zraněné city. Když mě někdo urazil, vyjela jsem na něj nebo jsem s pláčem utíkala za mámou. V jejím náručí a s jejím ujištěním jsem dokázala potlačit žár vzteku tak intenzivní, že hrozilo, že mě ovládne. Hněv je emoce, která stravuje mysl i tělo – ale někdy je hněv nezbytný pro přežití. [1]
Richard vysvětluje, jak hněv pomáhá rozvíjet zdravé jedince a společenství:
Hněv je někdy potřebný – dobrý bojovník
Hněv je dobrý a velmi potřebný k ochraně přiměřených hranic sebe sama i druhých. V práci s muži mu říkáme archetyp „dobrého bojovníka“. Na druhou stranu se hněv stává sebezničujícím a egocentrickým, když se drží příliš dlouho poté, co jsme přijali jeho poselství. Vědomý, viditelný, prožívaný hněv je však darem pro vědomí a pro společenství. Potřebujeme ho, abychom věděli, kdo jsme a jaké hranice je třeba bránit, spolu s hloubkou zranění a odcizení v nás samých i v druhých, s nimiž máme co do činění. [2]
Holmes dále pokračuje: „Je třeba, aby se člověk cítil dobře:
Duchovní tradice před hněvem někdy varují
Mnoho duchovních tradic nás před hněvem varuje. Říkají nám, že hněv poskytuje úrodnou půdu pro semena nespokojenosti, úzkosti a potenciálního poškození sebe sama i druhých. To je pravda. Když však systémy nespravedlnosti způsobují generační zneužívání lidí a komunit kvůli jejich etnickému původu, rase, sexualitě a/nebo pohlaví, je hněv jako spravedlivé rozhořčení vhodný, zdravý a nezbytný pro přežití.
Ježíš a spravedlivý hněv
Ježíš vyjádřil spravedlivé rozhořčení, když se setkal s nespravedlivými systémy náboženských a římských autorit, přesto se křesťanské teologie vyhýbají začlenění hněvu do svých kánonů. Jak mohou církve i nadále ignorovat hněv a zůstat relevantní v této době, kdy se všichni na všechno zlobí? Barevní lidé se zlobí na policejní brutalitu, nadřazenost bílé rasy, privilegia bílých a ekonomickou marginalizaci…..
Je potřeba nejprve rozpoznat své zranění
Teologie hněvu [pro komunity v obležení] předpokládá, že hněv jako reakce na nespravedlnost je duchovně zdravý….. Teologie hněvu nám může pomoci vytvořit zdravé hranice … [a] zdravé vyjádření spravedlivého hněvu může přetavit komunitní zoufalství v soucitné jednání a hledání spravedlnosti…. Otázkou je, zda rozpoznáme svá zranění a zdroj svého hněvu, abychom mohli uzdravit sebe i druhé a probudit svůj potenciál ztělesnit milovanou komunitu…..
Naslouchat šepotu Ducha
Pokud bereme teologii hněvu vážně, nejprve se sejdeme, pak společně truchlíme a pak se zamyslíme nad tím, kde jsme a kam směřujeme. Pokud je příležitost, zapojíme se do hlubokých úvah o příčinách a následcích a nasloucháme šepotu Ducha svatého….
Kontemplace nám pomůže sundat masku
Naše zdraví a celistvost vyžadují, abychom sundali masky křesťanské zbožnosti a vykonali obtížnou práci, kterou je uznání našeho hněvu, naší zranitelnosti a naší bolesti. Právě tato kontemplativní práce nás posouvá k odpuštění, protože když si uvědomíme vlastní lidskou křehkost, můžeme snadněji odpustit křehkost a selhání druhých. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Barbara A. Holmes, “Contemplating Anger,” Oneing 6, no. 1, Anger (Spring 2018): 19. Available in print and PDF download.
[2] Adapted from Richard Rohr, introduction to Oneing 6, no. 1, Anger (Spring 2018): 15. Available in print and PDF download.
[3] Holmes, “Contemplating Anger,” 20–21, 24.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image.
Anger is a spark that motivates us forward. Love is a pathway that funnels our motivation in an impactful direction.