Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Přijměte svůj hněv s velkou dávkou něhy. Váš hněv není váš nepřítel, váš hněv je vaše dítě. Je jako váš žaludek nebo vaše plíce. Pokaždé, když máte nějaké potíže s plícemi nebo žaludkem, nemyslíte na to, že je vyhodíte. Stejně tak je tomu i s vaším hněvem. Svůj hněv přijímáte, protože víte, že se o něj můžete postarat; můžete ho přeměnit v pozitivní energii.
Tváří v tvář pohoršení je hněv cenou, kterou platíme za to, že věnujeme pozornost. Je to hněv, který by měl vyjít najevo, protože tváří v tvář nehoráznosti je hříchem se nerozzlobit.
Na místě zkázy se setkáme tváří v tvář s vlastní bezdůvodností. Uvidíme také extrémní chudobu našeho dosavadního pojetí Boha. Krabice, do níž jsme vždy uzavírali posvátno, byla násilím naší ztráty zbořena. Bůh, kterého jsme si vytvořili (s pomocí společnosti, rodiny, církve), utekl. Není divu, že se cítíme opuštění. Není divu, že se zlobíme. Ale ten bůh nebyl Bůh. Naše duše to nyní vědí…. Zármutek je příležitostí k obnovení autentického spojení s Tajemstvím. [1]
Milujeme tedy Boha, když se s ním dělíme o tyto zranitelné stránky svého života. Stejně jako malé dítě uprostřed záchvatu vzteku může křičet „Nenávidím tě, mami!“ jen proto, že ví, že jeho výbuch neukončí jejich vztah, můžeme Bohu vyjádřit své hluboké pochybnosti, hněv nebo frustraci jen proto, že máme ještě hlubší důvěru v Boží lásku….. To, že se o tuto bolest s Bohem dělíme, místo abychom ji zadržovali, se ukazuje jako výraz lásky.
Poté, co jsem celý život před hněvem utíkal, bylo třeba si na něj zvyknout. Všiml jsem si, že mě vztek ani neosvobozuje, ani mi nepřináší lepší pocit. Ale dal mi slova a energii k boji proti bělošské nadřazenosti v sobě a bělošské nadřazenosti ve světě a všem způsobům, kterými bělošská nadřazenost ničila nás i ty, které jsme milovali.
Ježíš vyjádřil spravedlivé rozhořčení, když se setkal s nespravedlivými systémy náboženských a římských autorit, přesto se křesťanské teologie vyhýbají začlenění hněvu do svých kánonů. Jak mohou církve i nadále ignorovat hněv a zůstat relevantní v této době, kdy se všichni na všechno zlobí? Barevní lidé se zlobí na policejní brutalitu, nadřazenost bílé rasy, privilegia bílých a ekonomickou marginalizaci…..
Trojice krásně ruší veškerou negativitu naprosto pozitivním pohybem, který nikdy neotočí svůj směr. Bůh se vždycky dává, a to i ve chvílích, kdy nepřístupnost lásky prožíváme jako božský hněv. Nevěřím, že v Bohu vůbec existuje nějaký hněv – je to teologicky nemožné, když je Bůh Trojice.
Hněv. Je očkování proti apatii a samolibosti. Je to dar, který může být zneužit – nebo moudře využit. Ano, je to pokušení, ale také zdroj a příležitost, stejně nevyhnutelná a nezbytná jako bolest. Je to součást daru být člověkem a být naživu.