Dobrý a nezbytný hněv

Ježíš vyjádřil spravedlivé rozhořčení, když se setkal s nespravedlivými systémy náboženských a římských autorit, přesto se křesťanské teologie vyhýbají začlenění hněvu do svých kánonů. Jak mohou církve i nadále ignorovat hněv a zůstat relevantní v této době, kdy se všichni na všechno zlobí? Barevní lidé se zlobí na policejní brutalitu, nadřazenost bílé rasy, privilegia bílých a ekonomickou marginalizaci…..

Sedmý příběh

Trojice krásně ruší veškerou negativitu naprosto pozitivním pohybem, který nikdy neotočí svůj směr. Bůh se vždycky dává, a to i ve chvílích, kdy nepřístupnost lásky prožíváme jako božský hněv. Nevěřím, že v Bohu vůbec existuje nějaký hněv – je to teologicky nemožné, když je Bůh Trojice.

023-3 Proroci

Hněv vykonává své dílo

Hněv. Je očkování proti apatii a samolibosti. Je to dar, který může být zneužit – nebo moudře využit. Ano, je to pokušení, ale také zdroj a příležitost, stejně nevyhnutelná a nezbytná jako bolest. Je to součást daru být člověkem a být naživu.