e zapotřebí počáteční něžné zranitelnosti („zranění“), abychom porazili své ego a otevřeli se plnému vědomí – které musí zahrnovat i děsivé nevědomí! (R.Rohr)
Odpuštění a milosrdenství
Brian McLaren: Zjistil jsem, že procítit a zpracovat svou bolest mě stojí méně energie než ji potlačovat nebo před ní utíkat. Takže stejně jako prostřednictvím zpovědi pojmenováváme své vlastní křivdy a cítíme lítost, prostřednictvím prosby pojmenováváme a cítíme bolest, která je důsledkem křivd druhých….. Svou bolest převádíme na prosb
Odpuštění je proces
Možná teď potřebujeme odpouštět jen v blízkém okolí: lidem v našich rodinách a komunitách, lidem, vedle kterých bojujeme. Než abychom odsuzovali milosrdenství, raději ho zkusíme v malých dávkách. Odtud se možná odpuštění a milost rozšíří a pokryjí nás, stanou se více vzduchem, který dýcháme.
Dobrý a nezbytný hněv
Ježíš vyjádřil spravedlivé rozhořčení, když se setkal s nespravedlivými systémy náboženských a římských autorit, přesto se křesťanské teologie vyhýbají začlenění hněvu do svých kánonů. Jak mohou církve i nadále ignorovat hněv a zůstat relevantní v této době, kdy se všichni na všechno zlobí? Barevní lidé se zlobí na policejní brutalitu, nadřazenost bílé rasy, privilegia bílých a ekonomickou marginalizaci…..
Spiritualita solidarity
Znamená to, že musíme být především schopni vidět druhého člověka, člověka vedle nás, v salvadorské vesnici nebo v uprchlickém táboře ve Rwandě, jako člověka, který má stejnou hodnotu jako ten náš. Můj život není o nic cennější a hodnotnější, nemá větší ani menší význam než život této jiné lidské bytosti. Nezasloužím si ho více ani méně. Moje práva nejsou důležitější než práva tohoto člověka…..
Láska a spravedlnost
Víte, kontemplace je velmi nebezpečná činnost. Nejenže nás staví tváří v tvář Bohu, ale také tváří v tvář světu, a pak nás staví tváří v tvář sobě samým; a pak je samozřejmě třeba něco udělat. -Joan Chittisterová