Blahoslavenství: První týden – Úterý, 7. července 2026
Blahoslavení ti, kdo truchlí: ti budou potěšeni.—Matouš 5:4
Otec Richard se zamýšlí nad posvátnou povahou naší schopnosti truchlit – nad naší vlastní bolestí i bolestí světa:
Cítíš bolest světa a pláčeš?
V tomto blahoslavenství Ježíš popisuje stav těch, kteří pláčou, těch, kteří mají důvod k truchlení. Cítí bolest světa. Ježíš říká, že ti, kteří dokážou truchlit, kteří dokážou plakat, jsou ti, kteří porozumí, protože se přiblíží k Božímu srdci.
Nehledej pachatele a oběti – uznej realitu
Ježíš chválí ty, kdo pláčou, ty, kteří se dokážou vcítit do bolesti světa a nesnaží se z ní vymanit. Pláč nad naším hříchem a hříchem světa je zcela odlišný způsob než nenávist k sobě samým nebo k druhým. Tento způsob pláče, pokud jej tak mohu nazvat, nám umožňuje nést bolest světa, aniž bychom hledali pachatele či oběti. Místo toho uznáváme tragickou realitu, v níž jsou uvězněny obě strany. Boží slzy jsou vždy pro všechny, pro naše všeobecné vyhnanství z domova. [1]
Badatelka Nového zákona Amy-Jill Levine popisuje, jak Ježíšovi posluchači mohli vnímat ozvěny poselství útěchy hebrejského proroka Izaiáše:
Ježíš navazuje na truchlení Izaiáše
Toto blahoslavenství má pro Ježíšovy následovníky zvláštní význam, který rovněž čerpá z židovské tradice…. Pasáž, kterou Ježíš částečně cituje jako součást svého kázání v nazaretské synagoze v Lukášovi 4, zní:
„Duch Pána Boha je nade mnou…; poslal mě, abych zvěstoval radostnou zvěst utlačovaným, abych uzdravil zlomené srdce, abych vyhlásil svobodu zajatým a propuštění vězňům…; abych utěšil všechny, kdo truchlí; abych se postaral o ty, kdo truchlí v Sionu – abych jim dal věnec místo popela, olej radosti místo smutku, plášť chvály místo skleslého ducha…“ [Izaiáš 61,1–3]
Nejsme sami
[Izaiáš] utěšuje truchlící v Sionu tím, že jim říká, že jejich generace není tou poslední, že to, čeho se oni možná nedožijí, uvidí jejich děti a děti jejich dětí. Truchlit v Izraeli znamená, že nejsme sami; máme nejen své přátele a příbuzné, ale také předchozí generace a generace, které teprve přijdou. A v tom nacházíme útěchu. [2]
Otec Richard vnímá truchlení jako vlastnost, která spojuje Desatero přikázání a Blahoslavenství:
Naše zranění porazí naše ego a otevře nevědomí
Truchlení lze považovat za prorockou „cestu slz“, za odložení našich obranných mechanismů, což je v ostrém kontrastu s našimi běžnějšími způsoby, jako jsou hrdinská síla vůle, přikázání, poslušnost, síla, hněv a legitimizované násilí. Je zapotřebí počáteční něžné zranitelnosti („zranění“), abychom porazili své ego a otevřeli se plnému vědomí – které musí zahrnovat i děsivé nevědomí! Upřímně řečeno, jde o posun od Desatera přikázání k osmi Blahoslavenstvím. Posun, který nám proroci ilustrovali před dvěma a půl tisíci lety a který dnes – z touhy i zoufalství – potřebujeme znovu objevit. [3]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Jesus’ Alternative Plan: The Sermon on the Mount (Franciscan Media, 2022), 140–141.
[2] Amy-Jill Levine, Sermon on the Mount: A Beginner’s Guide to the Kingdom of Heaven (Abingdon Press, 2020), 13–14.
[3] Richard Rohr, The Tears of Things: Prophetic Wisdom for an Age of Outrage (Convergent Books, 2025), xxviii.
Image Credit and inspiration: Minh Trí, untitled (detail), 2022, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Like a raindrop poised on a leaf, the Beatitudes provide a drop-by-drop prescription to counter-culturally create the kin-dom of God.