Patnáctý týden: Odevzdaná láska
Když Ježíš z lásky ke všemu stvoření odevzdává svůj život na kříži, staví sebe (a tím i Boha) do solidarity se vším utrpením. Černošský katolický teolog M. Shawn Copeland vyzývá ty, kteří chtějí následovat Ježíše, aby podobně truchlili v solidaritě s utrpením lidstva v průběhu staletí:
To, že poznáváme a následujeme ukřižovaného Krista, znamená, že poznáváme a milujeme děti, ženy a muže, kteří jsou v našem světě chudí, vyloučení a opovrhovaní, odlišní a nevítaní, lynčovaní a ukřižovaní. .
Pláč
Kdybychom následovali Krista ukřižovaného, slyšeli bychom ozvěnu vřeštění a hořkého pláče v Gaze a v Rafáhu, v Bagdádu a v Bejrútu, v Káhiře a v Kigali. . . .
Slzy
Kdybychom následovali Krista ukřižovaného, přitiskli bychom si k srdci slzy, které tekly z očí čerokíjských, seminolských a čokotavských dětí, žen a mužů, kteří kulhali zimou a hladem od Oklahomy až po Arkansas, Alabamu a Mississippi. . . .
Mučení
Kdybychom následovali ukřižovaného Krista, obnovili bychom slzy, které padaly na podlahu táborů v Osvětimi, Treblince a Sobiboru. . . .
Utrpení
Kdybychom následovali Krista ukřižovaného, získali bychom zpět slzy, které tekly z očí dětí, žen a mužů, kteří se tísnili v chatrných člunech, starých nákladních autech a přepravních kontejnerech, aby se udusili a zemřeli před ploty nataženými přes poušť, na opuštěných kontrolních stanovištích na okrajích venkovských měst a na přísně střežených hranicích u řek a vodních toků. . . .
Ukřižování
Kdybychom s pozorností, úctou a oddaností následovali ukřižovaného Krista, poznali bychom, že slzy, krev a nářky nevinných se vsákly do vzduchu, který dýcháme, prosákly do našich potoků a … oceánů, do země, do které sázíme a z níž sklízíme a jíme.
Po celá staletí
Sledujeme-li s pozorností, úctou a oddaností sténání a slzy týraných a upalovaných, znásilňovaných a mrzačených, zotročených a zajatých napříč staletími, jsme vedeni k zemi pod křížem ukřižovaného židovského Ježíše z Nazareta. . . .
neseme Kristův kříž
Když si my, kteří chceme být jeho učedníky, vzpomeneme na noc před jeho smrtí, jsme vedeni ke stolu, od stolu do zahrady, ze zahrady na nádvoří, z nádvoří na kopec, z kopce do hrobu, z hrobu do života. Na stole je uloženo sebedarování jeho vlastního těla a krve, zahrada je zalévána jeho slzami a krví a kříž ho drží, i když ho ten, kterého zná a miluje, zvedá z hrobu, aby ho propustil do překvapení naděje a života.
[Richard zde: Paschální tajemství, které uctíváme v tomto Svatém týdnu, nemůže být křesťanům jasné bez Kristovy odevzdané lásky k Bohu. Začíná Vtělením a vrcholí Zmrtvýchvstáním – pro něj i pro každého z nás!].
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
M. Shawn Copeland, Knowing Christ Crucified: The Witness of African American Religious Experience (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 133, 134–135, 137.
Image credit: Jenna Keiper,
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Fallen leaves in water surrender to the cycles of seasons. A spider’s web catches and kills a passing fly. Can we surrender to these moments too? Death is an invitation to slip beyond the web of knowing. What might we find if we allowed the cycle of death and resurrection in our own lives?