Shrnutí patnáctého týdne 10. dubna – 15. dubna 2022
Neděle
Důvěřujte hlubině a Bůh se postará o vzestup. Důvěra v pád i vzestup ponechává lidstvo v solidaritě s životním cyklem, ale také mezi sebou navzájem, bez potřeby vytvářet si příběhy o našem úspěchu nebo vytvářet příběhy o tom jak selhávají ostatní.
—Richard Rohr
Pondělí
Myslím si. Že jediný způsob jak někoho naučit milovat Boha a jak se i já sám snažím , je milovat to, co miluje Bůh , a to je vlastně všechno a všechny, včetně tebe a včetně mě! —Richard Rohr
Úterý
Jsme ve vzájemně propojené síti pohody a lásky. Základem spojení je empatie. A výsledkem je laskavost, soucit, respekt a porozumění. Pokud se náboženství nesoustředí na vzájemnost, může se jí stát, že se bude zaobírat jen sebeláskou.
—Jacqui Lewisová
Středa
Kousek po kousku, nebo i po velkých částech se musí můj život proměnit v život Boží. Teprve tehdy získám pochopení pravé svobody a břemena, o kterých jsem si myslel že neunesu, se budou vznášet v proudu Božího života a lásky. —Howard Thurman
Čtvrtek
Bůh nestojí v povzdálí a nečeká, až se věci dají do pořádku; Spíše nás Bůh miluje tam, kde jsme a jací jsme. Ve Vtělení nás našla božská láska a odevzdala se nám. —Ilia Delio
Pátek
Když si my, kteří chceme být jeho učedníky, vzpomeneme na noc před Ježíšovou smrtí, jsme vedeni ke stolu, od stolu do zahrady, ze zahrady na nádvoří, z nádvoří na kopec, z kopce do hrobu, z hrobu do života. Na večeředle je sebedarování jeho těla a krve; zahrada je napojena jeho slzami a krví; a na kříži je uložen, i když ten, kterého zná a miluje, ho zvedá z hrobu, aby ho propustil do překvapení naděje a života.
—M. Shawn Copeland
Trénink patnáctého týdne
Uvítací modlitba
Otec Richard doporučuje uvítací modlitbu jako praxi, která nám pomáhá odevzdat se Bohu, Skutečnosti a Lásce s každým okamžikem:
Duchovní učitelka Mary Mrozowski (1926-1993) sestavila a poprvé vyučovala takzvanou Vítací modlitbu, která mnohým změnila život. Uvítací modlitba nám pomáhá najít klid prostřednictvím odevzdání se uprostřed chaotických, obyčejných okamžiků. Když se cítíte podrážděni nebo zaskočeni něčím nepříjemným, začněte tím, že budete jednoduše přítomni svému pocitu a prožijete ho nejen mentálně, ale také emocionálně a fyzicky.
Moc nepřemýšlejte a prostě jí použijte
Nesnažte se pocit racionalizovat nebo vysvětlovat, ale buďte svědky a věnujte tomuto pocitu pozornost. Přivítejte onen pocit, a pokud můžete, promluvte o něm nahlas: „Vítejte [hněve, strachu, hlade, touho atd.]“. [1] Opakujte to tolikrát, kolikrát budete potřebovat, abyste skutečně vnímali, že tento pocit přijímáte. Někteří lidé se Vítací modlitbu modlí pravidelně – dokonce i denně pravděpodobně není příliš mnoho! Zpopularizoval ji můj drahý přítel a mentor, zesnulý Thomas Keating (1923-2018), je to tak jednoduché a tak těžké:
Vítejte, vítejte, vítejte.
Vítám vše, co ke mně dnes přichází
protože vím, že je to pro mé uzdravení.
Vítám všechny myšlenky, pocity, emoce, osoby,
situace a podmínky.
Opustil jsem svou touhu po výkonu a kontrole
Zanechal jsem svou touhu po náklonnosti, úctě, uznání a potěšení.
Netoužím už po přežití a bezpečí.
Nechávám odejít svou touhu změnit každou situaci,
stav, osobu nebo sebe.
Otevírám se Boží lásce a přítomnosti
a Božímu působení uvnitř. Amen. [2]
Prameny:
Experience a version of this practice through video and sound.
[1] Cynthia Bourgeault has a chapter on the Welcoming Prayer in her book Centering Prayer and Inner Awakening (2004). On this point, she clarifies that “what you are welcoming is the physical or psychological content of the moment only, not a general blanket condoning of a situation. . . . What you are welcoming in this moment is not [the painful event itself], but the feelings the experience triggers for you: the fear or rage or shame on your plate right now” (p. 146).
[2] Adapted from Richard Rohr, Just This (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2017), 117–118.
Image credit: Jenna Keiper,
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Fallen leaves in water surrender to the cycles of seasons. A spider’s web catches and kills a passing fly. Can we surrender to these moments too? Death is an invitation to slip beyond the web of knowing. What might we find if we allowed the cycle of death and resurrection in our own lives?