Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Když nás Klára žádá, abychom upřeli pohled na ukřižovaného Krista, před nímž sama dlouho sedávala, zve nás k prožitku, který se u každého z nás bude odvíjet jinak. Zve nás, abychom upřeli pohled na Krista, který již vstal z mrtvých, který nás předběhl do Galileje, … a vstoupil do světa zcela a plně živý.(Dan Riley)
Klára přímo vyjadřuje to, čeho se východní církev držela pod pojmem zbožštění (theosis). Theóze byla chápána jako skutečné, objektivní sdílení a růst v naší božské přirozenosti, která se pak v lidech odrážela a byla jimi přijímána jako v zrcadle. (R.Rohr)
Zdá se, že všichni se chceme neměnně připojit k většině a být obdivováni. František a Klára místo toho preventivně zasáhli život i smrt a nabídli dobrovolný souhlas s plnou realitou v celém jejím tragickém zázraku. S láskou se poklonili právě těm věcem, které většinu z nás porážejí, děsí a rozhořčují, jako je chudoba, bezmoc a posměch.
Lidé jako František a Klara z Assisi se snaží žít na okraji společnosti, aby se nenechali ovlivnit zamilovanosti k převládajícímu systému a odměnami, které dává.
R.Rohr: V druhé polovině svého života jsem pochopil, proč svatí František a Klára tolik plakali a proč svatí mluvili o „daru slz“.
Bůh je jediný, komu se můžeme odevzdat, aniž bychom ztratili sami sebe. Je to paradox. František a Klára ztratili a opustili veškerý strach z utrpení; veškerou potřebu moci, prestiže a majetku; a veškerou potřebu, aby jejich malé já bylo důležité – a vyšli na druhé straně s vědomím něčeho podstatného: kým skutečně jsou v Bohu,