Mystika Františka a Kláry – Úterý, 11. srpna 2026
Svátek svaté Kláry z Assisi
Sestra Margaret Carney vypráví o radikální životní dráze Kláry z Assisi, která pod rouškou noci opustila bohatství a společenské postavení výměnou za prostý život zasvěcený Bohu:
Útěk z domova
Psal se rok 1212. Ráno na Květnou neděli se zúčastnila mše v katedrále…. Pozdě v noci téhož dne Klára opustila svůj dům na náměstí San Rufino…. Brána, kterou mohla po zákazu vycházení opustit město, se nacházela v části patřící biskupovi – palmová ratolest [kterou jí toho rána při mši s velkou péčí daroval] mohla také sloužit jako „signál k bezpečnému průchodu“ ohledně trasy, kterou se musí vydat…. Jakmile se ocitla na druhé straně této brány a ochranných hradeb Assisi, stala se občankou jiné „komunity“ usilující o život podle evangelia….
Slib oddanosti
Nakonec dorazila k malému kostelíku Santa Maria degli Angeli. Tam ji František formálně přijal v pečlivě připraveném obřadu. Její krásné šaty vyměnila za pokání. František jí sám ostříhal vlasy – což byla časem prověřená tradice pro ženy, které se rozhodly opustit svět a žít podle řeholních slibů…. V přítomnosti bratří Klára složila slib oddanosti Ježíši a, stejně jako oni, chudobě a jejich prostému řádu. Vše, co kdysi považovala za své jako členka šlechtické rodiny, odložila stranou. [1]
V jednom z Klářiných dopisů můžeme vycítit hloubku jejího kontemplativního života:
Proměna
Polož svou mysl před zrcadlo věčnosti! Polož svou duši do záře slávy! Polož své srdce do podoby božské podstaty a skrze kontemplaci dovol, aby se celé tvé bytí proměnilo v obraz samotné Božství, abys mohla cítit to, co cítí přátelé, a okusit skrytou sladkost, kterou Bůh vyhradil pro své milující. [2]
Richard Rohr k tomu poznamenává:
Proměna v Boží obraz
Tento hluboký citát, který mohl vzejít pouze jako plod kontemplace, spolu s jejím velmi častým používáním metafory zrcadla ve svých spisech, mi sděluje, že Klára na základě vlastní zkušenosti chápala modlitbu jako skutečnou proměnu sebe sama, jako odraženou slávu, a dokonce se odvážila hovořit o tom, že „dovolíš, aby se celé tvé bytí proměnilo v obraz samotné Božské podstaty“. To jistě nebyl běžný katolický jazyk v tehdejší západní církvi a mnohým by se to jevilo jako troufalé či dokonce kacířské (jak se to může jevit i dnes).
zbožštění
Klára přímo vyjadřuje to, čeho se východní církev držela pod pojmem zbožštění (theosis). Theóze byla chápána jako skutečné, objektivní sdílení a růst v naší božské přirozenosti, která se pak v lidech odrážela a byla jimi přijímána jako v zrcadle. Jediné, co skutečně můžeme udělat, je vyleštit své vlastní zrcadlo, abychom dokázali dokonaleji odrážet dar této Boží podstaty. Objektivně daný „obraz“ při našem početí se tak v průběhu času stává subjektivní „podobou“, vycházející ze základních metafor, že jsme byli stvořeni jak k obrazu, tak k podobě Boží. [3]
Prameny:
[1] Margaret Carney, Light of Assisi: The Story of Saint Clare (Franciscan Media, 2021), 26–27.
[2] Regis Armstrong, “Third Letter to Agnes of Prague,” Clare of Assisi, Early Documents: The Lady, (New City Press, 2006), 51.
[3] Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Franciscan Media, 2014), 141–142.
Image Credit and Inspiration: Pouya Hajiebrahimi, untitled, 2025, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. Alone in the mist, we stand quietly before the mirror Saint Clare speaks of, waiting to be transformed.