Mystika Františka a Kláry – Pondělí 10. srpna 2026
Otec Richard zkoumá, jak nás františkánská mystika vybízí k setkání s božskou přítomností v našich konkrétních, specifických životech:
Nebe zahrnuje i zemi
František z Assisi věděl, že pokud dokážeme přijmout, že konečné zjevuje nekonečné a že fyzické je bránou k duchovnímu (což je základní princip, který nazýváme „vtělením“), pak vše, co potřebujeme, je právě tady a právě teď – v tomto světě. To je cesta k tomu! Nebe zahrnuje zemi. Čas nás otevírá k věčnosti, prostor nás otevírá k bezprostorovosti, stačí jen, abychom je brali jako jasné brány, jimiž skutečně jsou. Neexistují posvátné a profánní věci, místa a okamžiky. Existují pouze posvátné a znesvěcené věci, místa a okamžiky – a jsme to my sami, kdo je znesvěcujeme svou úmyslnou slepotou a nedostatkem úcty. Je to jeden posvátný vesmír a my všichni jsme jeho součástí. Z hlediska duchovního pohledu to opravdu nemůže být lepší ani jednodušší.
Řekni ne ideologické spiritualitě
Uvědomění si, že konkrétní nás otevírá k univerzálnímu, je možná stejně tak jedinou plně důvěryhodnou nebo možnou cestou, protože tak normálně fungují vnímaví lidé. Abstraktní ideologie nás příliš daleko nedovede a mnoho běžných náboženství je spíše ideologií než skutečným setkáním s Přítomností. Všichni však musíme začít u svých osobních zkušeností a na nich pak stavět. Lidé po celém světě odmítají ideologickou (shora dolů) formu náboženství – a měli by, protože to není cesta samotného Krista.
Pokorně se nech vést Bohem v přítomnosti
Tím, že František bere tajemství Vtělení naprosto vážně a postupně je rozšiřuje až k jeho logickým závěrům, jsou zdánlivá omezení prostoru a času jednou provždy překonána. Kristovo tajemství odmítá být vágní či abstraktní a je vždy konkrétní a specifické. Když setrváváme u těchto každodenních zjevení, vidíme, že vše je zjevením božského – od kamenů až po raketové lodě. Od nynějška již neexistují žádná slepá místa v božském zjevení, v našich vlastních očích ani v našich zpětných zrcátkách. Jedinou překážkou našeho vidění je náš vlastní nedostatek fascinace, pokory, zvědavosti, úžasu a ochoty nechat se svést vpřed.
Jsme Boží děti už nyní
Františkánská spiritualita zdůrazňuje skutečnou rovnocennost a vzájemnost mezi tím, kdo vidí, a tím, co lze vidět. Existuje symbióza mezi myslí a srdcem toho, kdo vidí – a tím, čemu pak bude věnovat pozornost. František měl jedinečnou schopnost nazývat ostatní – zvířata, planety a živly – „bratry“ a „sestrami“, protože on sám byl malým bratrem. Přisuzoval ostatním bytostem a věcem vzájemnost, subjektivitu, „osobnost“ a důstojnost, protože nejprve ctil svou vlastní důstojnost jako Božího syna. Svět byl pro něj průhledným oboustranným zrcadlem, které by někteří z nás nazvali plně „sakramentálním“ vesmírem.“
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Franciscan Media, 2024), 6–8.
Image Credit and Inspiration: Pouya Hajiebrahimi, untitled, 2025, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. Alone in the mist, we stand quietly before the mirror Saint Clare speaks of, waiting to be transformed.