Kontemplace a umění – Pondělí, 16. listopadu 2026
Otec Richard se podělí o svou kontemplativní praxi spočívající v návštěvách uměleckých muzeí:
Prozření v galerii s obrazy
Věřím, že dobré umění má sílu vyvolat prozření. Někdy, když nedokážeme odtrhnout oči od obrazu či uměleckého díla, dochází k prozření. Ještě nevíme, co vlastně poznáváme, zatímco se moudrost nevědomí přenáší do vědomí. Carl Jung řekl, že velké umění představuje „archetypální obraz“. [1] Během jedné ze svých úplně prvních přednáškových cest mimo Cincinnati jsem navštívil Muzeum umění v St. Louis. Měli tam výstavu leknínů Clauda Moneta; některé obrazy zabíraly celou stěnu. Bylo tiché odpoledne v pracovním dni a jak jsem procházel z místnosti do místnosti, cítil jsem, jak se stávám tišším a šťastnějším, tišším a šťastnějším. Když jsem po prohlídce výstavy vyšel na slunce, měl jsem pocit, jako bych se vznášel domů. Nečekal jsem žádné prozření, ale myslím, že se mi ho přesto dostalo. Nevím, zda jsem získal nějakou novou doktrinální informaci nebo teologický vhled, ale ten zážitek mě spojil s něčím hlubokým a pravdivým uvnitř mě.
V jednom rozhovoru spisovatel James Baldwin (1924–1987) vzpomíná na důležitou lekci od jednoho umělce:
Potřebujeme se učit vidět
Vzpomínám si, jak jsem stál na rohu ulice s černošským malířem Beaufordem Delaneyem ve Village a čekal, až se změní světla, a on ukázal dolů a řekl: „Podívej se.“ Podíval jsem se a viděl jsem jen vodu. A on řekl: „Podívej se znovu,“ což jsem udělal, a uviděl jsem olej na vodě a město odrážející se v louži. Bylo to pro mě velké odhalení. Nedokážu to vysvětlit. Naučil mě, jak vidět a jak věřit tomu, co vidím. Malíři často učili spisovatele, jak vidět. A jakmile jednou prožijete takovou zkušenost, vidíte jinak. [2]
Otec Richard pokračuje:
Umění nám pomáhá uzdravit se
Věřím, že dobré umění, dobrá poezie a pravá mytologie nám, aniž bychom si to uvědomovali, sdělují, že život není jen řadou izolovaných, nesouvisejících událostí. Velké pravdy – pokud je lze vizualizovat v obrazech – odhalují hluboké vzorce a ukazují, že jsme jejich součástí. To nás hluboce uzdravuje a děje se to z velké části mimo naše vědomí.
v hlubině našeho nevědomí
Skvělý příběh nás vtáhne do kosmického příběhu. Jsme-li křesťané, naším kosmickým příběhem je mapa Ježíšova života: božské početí, obyčejný život, zrada, opuštění, odmítnutí, ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení. Vše se uzavírá do kruhu. Možná tomu ve skutečnosti nevěříme. Možná jsme se tomu nevzdali ani tomu nedůvěřovali, ale kdybychom tak učinili, mohli bychom být mnohem šťastnějšími lidmi. Naše štěstí je samozřejmě povrchní, protože utrpení je všude. Nezavíráme oči před bolestí světa, ale na hluboké, nevědomé úrovni nám kosmický příběh nabízí uzdravení a soudržnost. Dobré umění nám dává pocit, že do toho příběhu patříme, že patříme do toho světa.
Prameny:
[1] C. G. Jung, “On the Relation of Analytical Psychology to Poetry,” in The Spirit in Man, Art, and Literature, trans. R. F. C. Hull (New York: Pantheon Books, 1966), 82.
[2] James Baldwin, “The Art of Fiction No. 78,” interview by Jordan Elgrably and George Plimpton, The Paris Review, no. 91 (Spring 1984).
Adapted from Richard Rohr, “Art and Spiritual Transformation,” Lunch and Learn Series, presentation to CAC staff, May 20, 2015.
Image credit and inspiration: Jessica Pamp, untitled (detail), 2019, photo, New York, USA. Unsplash. Click here to enlarge image. As we observe and ponder, art draws us into the Really Real and deepens our experience of the Divine.