Nejčistší formou spirituality je nalézt Boha v tom, co je přímo před vámi - schopnost přijmout to, co francouzský jezuita a mystik Jean Pierre de Caussade (1675-1751) nazval svátostí přítomného okamžiku.

Reálná přítomnost

Sedmnáctý týden: Svátostná skutečnost

Otec Richard se svěřuje ve své knize Univerzální Kristus , že učení o eucharistii napsal o velikonoční neděli 2017 s opravdu “velkou radostí”:

Věřím, že když Ježíš pronesl slova “Toto je mé Tělo”, nemluvil jen o chlebu, který měl přímo před sebou. Mluvil o celém vesmíru, o každé věci, která je fyzická, hmotná, a přesto také naplněná duchem.

Je eucharistie poselstvím o zázraku?

Zázrak eucharistie není poselstvím o zázraku Ale chápu, proč ji tak často slavíme. Poselství o eucharistii je pro každého psychicky šokující a je výzvou pro naši pýchu a individualismus. Potřebujeme jí prožívat celý život. Musíme projít mnoha zraněními, aby pronikla svým vzorem do každé věci a nebyla jen zázrakem.

Eucharistie je vtělená přítomnost všeho

Chléb a víno společně zastupují samotné prvky vesmíru, které se také těší a sdělují vtělenou přítomnost. Proč jsme se tomuto poselství tolik bránili? Autenticky eucharistické církve měly být první, kdo měl rozpoznat korporátní, univerzální a fyzickou povahu “kristianizaci” hmoty. Ačkoliv katolíci správně potvrzují reálnou přítomnost Ježíše v těchto fyzických prvcích země, většina z nich si neuvědomuje důsledky toho, co potvrzují. Chléb a víno jsou do značné míry chápány jako výhradní přítomnost, zatímco ve skutečnosti je úkolem sdělovat skutečně inkluzivní – a vždy šokující – přítomnost.

Opravdový věřící jí to, co se bojí vidět a co se bojí přijmout: Vesmír je Tělo Boží, a to jak ve své podstatě, tak ve svém utrpení.

Eucharistie je setkání našeho srdce s Přítomností

Eucharistie je setkáním srdce, když rozpoznáváme Přítomnost skrze naši vlastní nabízenou přítomnost. V Eucharistii se dostáváme za pouhá slova nebo racionální myšlení a jdeme na místo, kde už nemluvíme o Tajemství. Prostě jíme. Ježíš neřekl: “Přemýšlej o tom” nebo “Zírejte na toto” nebo dokonce “Uctívej to.” Místo toho řekl: “Jezte!”

I já jsem Tělo Kristovo

Musíme přesunout naše poznání na tělesnou, buněčnou, participativní (pozn. př.: spolupracující) a proto sjednocující úroveň. Musíme jíst a pít Tajemství, tak dlouho dokud nám jednoho dne v nehlídaném okamžiku nedojde: “Můj Bože, já jsem opravdu to, co jím! I já jsem Tělo Kristovo.” Od té chvíle můžeme důvěřovat a připustit to, co je pravdou od prvního okamžiku naší existence. Eucharistie by měla fungovat jako paralyzér, ne jen jako hezký obřad. V naší holé a nahé existenci skrze nás proudí důstojnost a moc – a všichni ostatní ji mají také, i když o tom většinou nevědí. Takové vědomí těla stačí k tomu, aby řídilo a posilovalo celý náš život víry.

Obětuji i sám sebe

Proto se musím držet ortodoxní víry, že v chlebu a víně je skutečná přítomnost. Pro mě to znamená toto: Když obětuji skutečné základní a univerzální prvky vesmíru, tak vlastně obětuji reálně i sám sebe.


Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019), 131–132, 134, 136, 137.

Image credit: Patricia Duncan, Flight of Lesser Sandhill Cranes (detail), 1975, photograph, Nebraska, public domain, National Archives. Morgan Winston, Bread and Goblet of Juice for Communion (detail), 2020, photograph, Florida, free use. Jenna Keiper, Winter Trees (detail), 2021, photograph, Washington, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.

This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. 

Image inspiration: God’s sacramental reality is much bigger and more ordinary than what we often consider “holy.” The Divine Presence is found in bread, wine, a flock of geese, and winter trees.