Sedmnáctý týden: Svátostná skutečnost
Otec Richard Rohr představuje jádro svátostné teologie. Naše konkrétní a běžné okolnosti jsou místem, kde se setkáváme s univerzálním Kristem:
Vzkříšený Kristus se objevoval v obyčejných situacích
Každý příběh o vzkříšení, který se nachází v evangeliích, potvrzuje nejednoznačnou – a přesto jistou – přítomnost vzkříšeného Krista ve zcela obyčejných situacích. Například jako je chůze po cestě do Emauz s cizincem, opékání ryb na pláži nebo vzhled zahradníka pro Marii Magdalénu. Tyto momenty z Písma nastolují scénu očekávání a touhy, že Boží přítomnost můžeme vidět v obyčejných a materiálních věcech a nemusíme čekat na nadpřirozená zjevení. My katolíci tomu říkáme svátostná teologie, kde viditelné a hmatatelné je hlavní branou k neviditelnému. Proto každá z formálních svátostí církve trvá na hmotném prvku, jako je voda, olej, chléb, víno, vkládání rukou nebo tělesnost samotného manželství.
Všechno totiž vzniklo skrze něho
V době, kdy Pavel psal listy do Kolos (1,15-20) a Efezu (1,3-14), tedy asi dvacet let po Ježíšově éře, již spojil jediné Ježíšovo tělo se zbytkem lidského rodu (1 Kor 12,12-31), s jednotlivými prvky symbolizovanými chlebem a vínem (1 Kor 11,23-26) a s celým Kristem vesmírných dějin a samotnou přírodou (Řím 8,19-23). Toto spojení je později vyjádřeno v Prologu k Janovu evangeliu (napsaném několik desetiletí po Pavlových listech), když autor říká: „Na počátku byl Logos a Logos byl u Boha a Logos byl Bůh. Na počátku byl u Boha. Všechno vzniklo skrze něho a bez něho nevznikla ani jedna věc. To, co v něm vzniklo, byl život a život byl světlem lidstva“ (Jan 1,1-4), vše má základ v tom, že se Logos stal tělem (1,14).
Boží přítomnost je všude . v nás i v celém stvoření
Základní poselství Božího vtělení v Ježíši spočívá v tom, že Boží přítomnost je zde, v nás a v celém stvoření, a ne jen „tam“ v nějaké vzdálené říši. První křesťané začali tuto zdánlivě novou a dostupnou Přítomnost nazývat „Pánem i Kristem“ (Sk 2,36).
Čistá forma spirituality je přijmout obyčejnou přítomnost
Svátostný princip je následující: V tomto fyzickém světě začíná konkrétní okamžik setkání a odtud se duše univerzalizuje, takže to, co je pravdivé zde, se stává pravdivým i všude jinde. A tak duchovní cesta pokračuje stále většími kruhy začlenění do jediného svatého tajemství! Vždy však začíná tím, co mnozí moudře nazývají „pohoršením konkrétního“. Právě tam se musíme odevzdat, i když se nám samotný objekt zdá více než nehodný naší úcty, důvěry či odevzdání. Nejčistší formou spirituality je nalézt Boha v tom, co je přímo před vámi – schopnost přijmout to, co francouzský jezuita a mystik Jean Pierre de Caussade (1675-1751) nazval svátostí přítomného okamžiku. [1]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] Jean Pierre de Caussade, Abandonment to Divine Providence, book 1, chapter 1.2.
Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019, 2021), 29–31; and
Just This (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2017), 32.
Image credit: Patricia Duncan, Flight of Lesser Sandhill Cranes (detail), 1975, photograph, Nebraska, public domain, National Archives. Morgan Winston, Bread and Goblet of Juice for Communion (detail), 2020, photograph, Florida, free use. Jenna Keiper, Winter Trees (detail), 2021, photograph, Washington, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: God’s sacramental reality is much bigger and more ordinary than what we often consider “holy.” The Divine Presence is found in bread, wine, a flock of geese, and winter trees.