Posvátná realita

Dvacátý čtvrtý týden: Jedna realita

Tento týden se denní meditace zaměřují na třetí ze sedmi témat alternativní ortodoxie CAC: 

Pro ty, kdo vidí do hloubky, existuje pouze jedna realita. Z důvodu Vtělení neexistuje pravdivý rozdíl mezi posvátným a profánním. [1] 

Otec Richard Rohr nachází v Písmu, stvoření a své františkánské tradici ozvěnu tohoto tématu: 

Kristus pojil duchovní a hmotné, božské a lidské.

Vyrůstal jsem, jako asi mnozí z nás, s jazykem přirozeného a nadpřirozeného nebo posvátného a profánního. Učili nás, že existují dobré a špatné věci. Ve skutečnosti bylo toto rozdělení – víra, že svět se dělí na dobrý nebo špatný – v pátém století odsouzeno jako hereze zvaná manicheismus. Ježíš toto absolutní dělení překonal tím, že spojil posvátné a profánní dohromady. Spojil v sobě duchovní a hmotné, božské a lidské. Je obojím zároveň. Jakmile se setkáme s Kristovým tajemstvím, poznáme, že existuje jen jedna Skutečnost. Svět už nemůžeme dělit na přirozený a nadpřirozený nebo posvátný a profánní. Vše je nadpřirozené a posvátné. [2]

Posvátno je univerzální

Posvátno je ustanoveno od samého počátku stvoření a je univerzální. Někdy jsme tuto původní skutečnost nazývali “přirozeným zákonem”, čímž jsme potvrzovali, že věci mají vrozenou dobrotu a vývoj. Genesis ji nazývá Božím “obrazem a podobou” (Genesis 1,26). Apoštol Petr to konečně chápe, když říká: “Bůh mi dal jasně najevo, že nesmím nikoho nazývat poskvrněným nebo nečistým” (Sk 10,28). Pavel to říká jednou stručnou větou: “Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je věčná Boží moc a božství – jakkoli neviditelné – na věcech, které Bůh stvořil, vidět rozumem” (Římanům 1,20).

V Ježíši existovalo vše

Žijeme v okouzlujícím vesmíru. Před lidským vtělením Boha v Ježíši existovalo podle Genesis (1,3-25) první a původní vtělení prostřednictvím světla, vody, země, slunce, měsíce, hvězd, rostlin, stromů, ovoce, ptáků, hadů, dobytka, ryb a “všeliké zvěře”. [3]

Celý svět je Božím tělem

Františkánský teolog svatý Bonaventura (asi 1217-1274), navazující na Ježíšovo vtělení a Františkovu lásku k celé přírodě, viděl ve všem stopy či otisky Boha. Celý svět je “vtělením” Božího tajemství, ba přímo “Božím tělem” (viz Řím 8, 19-23). Ježíš je mikrokosmem makrokosmu, hologramem celku, korporativní osobností lidstva – jinými slovy, zástupcem všeho a všech ostatních (viz Kol 1,15-20). 

Jsme součástí něčeho velmi dobrého

“Cesta duše do Boha”, jak to vyjádřil Bonaventura, spočívala v tom, že se naučila vidět jednotu veškerého bytí, hledat tohoto částečně skrytého Boha a ctít tyto stopy všude, kde byly jednou spatřeny. Bylo to odevzdání se vděčnosti – a nesmírné důvěře, že jsme součástí něčeho velmi dobrého. Výsledkem je nepřetržitý život plný uznání, úcty, nekonzumování a prosté radosti – a přitom stále velmi užitečný život ve světě!  [4]

Prameny:

[1] To learn more about the CAC’s Seven Themes of an Alternative Orthodoxy, visit this webpage

[2] Adapted from Richard Rohr, The Seven Themes of an Alternative Orthodoxy, no. 3, accessed June 2, 2023, MP3 audio.  

[3] Adapted from Richard Rohr, Yes, And…: Daily Meditations (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2019), 122. 

[4] Rohr, Yes, And…, 164. 

Image credit: A path from one week to the next— Izzy Spitz, Untitled. CAC Staff, Untitled. Izzy Spitz, Untitled. Watercolor. Used with permission. Click here to enlarge image

Our divinely-given identities and experiences color our horizons like a sunrise.