Týden třicet dva: Nesmrtelný diamant
Otec Richard dále objasňuje, co myslí falešným já:
Falešná já se někdy vydává za pravé, ale jinak je pro nás i falešné já potřebné
Naše falešné já není naše špatné já, naše vrozené klamné já, já, které se Bohu nelíbí nebo které bychom neměli mít rádi. Ve skutečnosti je naše falešné já dobré a potřebné, pokud jde o jeho rozsah. Jen nezachází dost daleko a často se vydává za to pravé, a tak ho nahrazuje. To je jeho jediný problém, a proto se mu říká „falešné“.
Falešné já je potřebné v začátcích
Různá falešná „já“ (dočasné kostýmy) jsou nezbytná, abychom všichni mohli začít, a když se udrží příliš dlouho, ukáží se jejich omezení. Pokud člověk neustále roste, jeho různá falešná já obvykle odumírají vystavením většímu světlu.
Patří k našemu každodennímu egu v běžném dnu
Naše falešné já, které bychom mohli také nazvat „malé já“ nebo „oddělené já“, je naší startovací plochou: naše tělesná podoba, naše práce, naše vzdělání, naše oblečení, naše peníze, naše auto, náš úspěch a tak dále. To jsou funkční přívěsky ega, které všichni používáme, abychom přežili běžný den. Jsou to do značné míry projekce našeho sebeobrazu a našeho lpění na něm. [1]
Kontemplace nám pomáhá se od sebeobrazu odpoutat a být tím kdo jsme
Kontemplace nás učí, jak se od tohoto sebeobrazu odpoutat. Například se rád ve vhodnou dobu a na vhodném místě obléknu jako kněz, ale nedělám to pořád, protože pak se k tomuto obrazu příliš připoutám. Jakýkoli sebeobraz, ať už pozitivní nebo negativní, držený příliš pevně, posiluje naši připoutanost k falešnému já. Nemusíme si o sobě myslet, že jsme lepší nebo horší než ostatní. Jsem tím, kým jsem, jako obraz Boží, a to vyrovnává podmínky. [2]
Překročme své falešné já a zažijeme svobodu
Když jsme schopni překročit své oddělené nebo falešné já – k čemuž jsme v průběhu života vyzváni -, budeme mít nakonec pocit, že jsme nic neztratili. Ve skutečnosti to budeme pociťovat jako svobodu a osvobození. Když jsme spojeni s celkem, nepotřebujeme již chránit ani bránit pouhou část. Už se nemusíme srovnávat a soutěžit. Nyní jsme spojeni s něčím nevyčerpatelným.
Mentální ego potřebujeme opustit. Jde to v každém věku
Nepropustit své falešné já ve správný čas a správným způsobem znamená právě to, že jsme uvízli, uvězněni a závislí na svém já. (Tradiční výraz pro to byl hřích, výsledek pocitu oddělenosti od Celku.) Objevení našeho Pravého Já není jen otázkou chronologického věku. Některé duchovně předčasně vyspělé děti prohlédnou falešné Já poměrně brzy. Někteří starci a stařeny si ho stále oblékají. Pokud nám na konci života zůstane jen naše oddělené či falešné já, nebude moc co zvěčňovat. Je pomíjivé a nestálé. Tyto kostýmy jsou z velké části vytvořeny mentálním egem. Byly nám užitečné v našem vývoji. Naše falešné já je to, co se mění, pomíjí a umírá, když umíráme. Pouze naše Pravé já žije věčně. [3]
prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Immortal Diamond: The Search for Our True Self (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2013), 27–28.
[2] Adapted from Richard Rohr, Immortal Diamond(Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2020–), online course.
[3] Rohr, Immortal Diamond, 28–29.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Field Study 1 (detail), oil pastel on canvas. Taylor Wilson, Field of the Saints (detail), print. Taylor Wilson, Isha (detail), watercolor and cyanotype. Used with permission. Click here to enlarge image.
Artist Statement (Taylor Wilson): This collection is an exploration of the iconic visuals we are culturally familiar with.… Playing and replaying with what the ancients already knew and then taking the responsibility of sacred knowledge forward through modern expression with the Spirit.