Devatenáctý týden: Pondělí 5. května 2025
Meditace nad Sútrou Srdce
Ve včerejší meditaci jsme se podělili o zamyšlení otce Richarda nad osvobozující moudrostí buddhistické Sútry srdce. [1] Spíše než jako morbidní poselství nás Richard vybízí, abychom refrén přijali jako poselství naděje a osvícení. Podělíme se o litanii, kterou Richard napsal inspirován tímto refrénem:
Litanie
Všechny věky přede mnou:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechny národy země:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všichni králové, generálové a místodržící:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechny války, pohromy a tragédie:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechny lidské úspěchy jednotlivců i skupin:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechny nemoci, hříchy a chyby:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechny naše identity, role a tituly:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechna zranění, zášť a vzpomínky na urážky:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechno zotročení, zneužívání a mučení:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechny nemoci, trápení a celoživotní zranění:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechna odmítnutí, opuštění a zrady:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechna lidská sláva, sláva, peníze a pověst:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Ego opouští vše pomíjivé vytvářené falešným já
Naše logické myšlení může říci: „Ach, ale tyto věci přetrvávají v lidské paměti, ve vědomí a ve stojících kamenech institucí a kultury,“ což je pravda. To však není smyslem této sútry; jedná se o rituální a náboženské divadlo, nikoli o racionální filozofii. Z hlediska všech těch, kteří nás předešli, jsou tyto věci skutečně „Pryč!“. (Buddhismus také používá slovo „Prázdné!“) Je zapotřebí právě takového šoku, aby ego povzbudil k opuštění pomíjivého já, falešného já, relativního já, já vytvořeného okolnostmi, vzpomínkami a volbou.
Veškeré pohodlí, luxus a požitky:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechny myšlenky, informace a ideologie:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Veškerá image, vzhled a soukromí:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Veškerá naše nadřazenost, sebejistota a odbornost:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Všechna lidská práva, ambice a spravedlnost:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Veškerá osobní moc, vůle a sebeovládání:
Pryč, pryč, úplně pryč!
Očištění od připoutanosti
To je duchovní umění odpoutání, které není odstupem nebo popřením, ale očištěním od připoutanosti. V našem světě se samotné odpoutání může stát druhem EXODU, opuštěním – ať už vynuceným, nebo zvoleným – právě těch věcí, které nám dávají status, dávají nám pocit bezpečí nebo morálky a často platí účty.
Od iluze odloučení
Žijeme v době velkého nepřátelství a musíme odolat pokušení stáhnout se od druhých, popřít svůj stín a stáhnout se do vlastních obranných táborů nebo izolovaných pozic. Toto pokušení není skutečným odpoutáním, ale spíše podlehnutím iluzi odloučení.
Ježíš uměl být solidární se samotným problémem – zvolil být s bolestí
Skutečné duchovní jednání (na rozdíl od reakce) vyžaduje naši vlastní neustálou proměnu a dobrovolný „exil“, volbu být tam, kde je bolest, jak to Ježíš předvedl ve svém velkém sebeobětování. Místo aby obviňoval druhé z hříchu, Ježíš se místo toho „stal hříchem“ (2 Kor 5,21). Byl solidární se samotným problémem a jeho soucit a solidarita byly samy o sobě uzdravením.