19. týden Milovat v čase vyhnanství
Na podzim roku 2020 začal otec Richard Rohr psát příležitostné dopisy, které nazval „Dopisy zpoza tábora“ s odkazem na četná použití slova „mimo tábor“ v hebrejské Bibli. Richard naznačuje, že takový postoj může podpořit ty, kteří se chtějí pohybovat mimo současné politické a náboženské „tábory“ naší doby.
Nechceme se usadit
Dobře víme, že se dnes musíme vyhnout pokušení stát se vlastním hájeným táborem. Chceme obývat onu stále prorockou pozici „na okraji nitra“, kterou první Izraelité popisovali jako „stan setkání mimo tábor“ (Ex 33,7). I když je tento stan přenosný, stále je to místo setkání „svatého“, které je stále v pohybu a před námi.
Nechceme situaci svádět na druhé
V našem ošklivém a škodlivém současném politickém klimatu se stalo až příliš snadným ospravedlňovat strachem naplněné a nenávistné myšlenky, slova a činy, často na obranu proti „druhé“ straně. Svou úzkost promítáme jinam a špatně diagnostikujeme skutečný problém (skutečné zlo) a vyměňujeme ho za menší a zdánlivě lépe zvládnutelné problémy.
Nechceme být vlastníky jediné pravdy
Přehnaně bráněné ego vždy vidí, nenávidí a napadá v druhých lidech své vlastní chyby – části sebe sama, které se snažíme uznat. Samozřejmě nechceme ustupovat v důležitých morálních otázkách, ale to často znamená, že nechceme ustupovat ani ve své potřebě mít pravdu, být nadřazení a mít vše pod kontrolou. Naše hluboké lpění na tomto bráněném a menším já nás vede k největším iluzím. Většina z nás nevidí věci takové, jaké jsou; vidíme věci takové, jací jsme my.
Můžeme se učit od druhých
Richard se zamýšlí nad moudrostí, které nás může naučit buddhistická Sútra srdce:
Sútru srdce (někdy nazývanou Srdce dokonalosti moudrosti) mnozí považují za nejstručnější a nejhlubší shrnutí buddhistického učení – jistě má co říci každému z nás. Končí mantrou, která je odvážným vyhlášením konečné pravdy, k jejímuž odhalení a prožití je zapotřebí celý náš život. Je to samotné osvícení a naděje ve slovní podobě. Je to konečné osvobození do Skutečnosti.
Zde je transliterace a výslovnost sanskrtského refrénu:
Brána, brána, pāragate, pārasaṃgate, bodhi svāhā!
Ga-tay, ga-tay, para ga-tay, parasam ga-tay boh-dee svah-ha!
To znamená:
Je pryč, je pryč, je pryč až na druhém břehu, osvícení chvála! Tak ať je to! [1]
Chceme se osvobodit od připoutanosti ke svému břehu
To nemá být morbidní nebo tragické konstatování, ale radostné provolání, svým způsobem podobné tomu, jako když křesťané o Velikonocích říkají „Aleluja!“. Je to osvobození od našeho smutku, našich ztrát, našeho smutku a našich připoutaností – našeho vyrobeného já. Přijímá pomíjivost a pomíjivost všech věcí bez výjimky nikoli jako smutek, ale jako pohyb na „druhý břeh“. Nevíme přesně, jaký ten druhý břeh je, ale víme, že je to jiný břeh než ten, na kterém nyní stojíme, a ne děsivá propast.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] See Thich Nhat Hạnh, The Other Shore: A New Translation of the Heart Sutra with Commentaries(Parallax Press, 2017), 115–116, 127.
Adapted from Richard Rohr, Letters from Outside the Camp, November 2, 2020. Unavailable.
Image credit and inspiration: Kryuchka Yaroslav, Untitled (detail), photo, USA, Adobe Stock. Click here to enlarge image. Things will break, and we are invited, when ready, to put the pieces back together again.