Třicátý druhý týden: Nesmrtelný diamant
Tento týden se denní meditace zaměřují na páté ze sedmi témat alternativní ortodoxie CAC:
Oddělené já je problémem
Hlavním problémem je „oddělené“ já, nikoliv stínové já, které na sebe bere pouze hlubší formy maskování. [1]
Potřebuji se od falešného já oddělit
Otec Richard Rohr věří, že růst ve spiritualitě zahrnuje odpoutání se od našeho odděleného či falešného já a život z našeho Pravého já. Richard to vysvětluje: „Je třeba, abychom se snažili o to, aby se nám dařilo:
Musíme zemřít sami sobě, tedy falešnému já – nikoliv tělesnému já
Termíny „Pravé já“ a „falešné já“ jsem se naučil od Thomase Mertona (1915-1968) – slova, která použil, aby objasnil, co měl Ježíš jistě na mysli, když řekl, že musíme zemřít sami sobě nebo že musíme „ztratit sami sebe, abychom našli sami sebe“ (Mk 8,35). Merton správně rozpoznal, že to není tělesné já, které musí „zemřít“ (čemuž se zdála věřit většina křesťanských dějin), ale „falešné já“. Naše připoutanost k našemu malému, oddělenému, falešnému já musí zemřít, aby naše Pravé já – naše základní a neměnná identita v Bohu – mohlo žít plně a svobodně. [2]
Thomas Merton nezapomenutelně popisuje svou mystickou zkušenost Pravého Já:
Jak se Thomas Merton probudil
V Louisville, na rohu Čtvrté a Walnut [nyní Čtvrtá a Muhammad Ali Boulevard], v centru nákupní čtvrti, mě najednou zaplaví vědomí, že všechny ty lidi miluji, že jsou moji a já jejich, že si nemůžeme být cizí, i když jsme si úplně cizí. Bylo to jako probuzení ze snu o oddělenosti…. Celá iluze oddělené svaté existence je sen…..
A uviděl v lidech krásu jejich srdcí v té nejhlubší hlubině každého z nich
Pak jako bych náhle spatřil skrytou krásu jejich srdcí, hlubiny jejich srdcí, kam nedosáhne ani hřích, ani touha, ani sebepoznání, jádro jejich skutečnosti, osobu, kterou je každý z nich v Božích očích. Kéž by se všichni mohli vidět takoví, jací skutečně jsou. Kéž bychom se tak mohli vidět neustále. Už by nebylo válek, nenávisti, krutosti, chamtivosti…. Předpokládám, že velkým problémem by bylo, že bychom padli na zem a klaněli se jeden druhému. Ale to se nedá vidět, tomu se dá jen věřit a „pochopit“ zvláštním nadáním…..
I ve mně v mém srdci je kousek který patří Bohu, který neovlivňujeme svojí myslí a vůlí
Ve středu našeho bytí je bod nicoty, který je nedotčený hříchem a iluzí, bod čisté pravdy, bod či jiskra, která zcela patří Bohu, která nám nikdy není k dispozici, ze které Bůh disponuje našimi životy, která je nepřístupná fantaziím naší vlastní mysli nebo brutalitě naší vlastní vůle. Tento malý bod nicoty a naprosté chudoby je čistou Boží slávou v nás….. Je jako čistý diamant, planoucí neviditelným světlem nebes. Je v každém z nás, a kdybychom ho mohli spatřit, viděli bychom tyto miliardy světelných bodů, jak se spojují v tvář a planou jako slunce, které by nechalo zcela zmizet veškerou temnotu a krutost života. [3]
Prameny:
[1] To learn more about CAC’s Seven Themes of an Alternative Orthodoxy, visit this webpage.
[2] Adapted from Richard Rohr, Immortal Diamond: The Search for Our True Self (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2013), 38–39.
[3] Thomas Merton, Conjectures of a Guilty Bystander (Garden City, NY: Doubleday, 1965, 1966), 140, 142.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Field Study 1 (detail), oil pastel on canvas. Taylor Wilson, Field of the Saints (detail), print. Taylor Wilson, Isha (detail), watercolor and cyanotype. Used with permission. Click here to enlarge image.
Artist Statement (Taylor Wilson): This collection is an exploration of the iconic visuals we are culturally familiar with.… Playing and replaying with what the ancients already knew and then taking the responsibility of sacred knowledge forward through modern expression with the Spirit.