Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Musíme se shromáždit u stolu Páně, abychom si připomněli smrt obětního beránka – a to, co odhalila –, abychom mohli vyměnit zbytečný cyklus strachu, obviňování a násilí za osvobozující cyklus vyznání, začlenění a následování Krista. (Jennifer Garcia Bashaw )
S mylným pohledem na Boha jako na hlavního trestajícího, který zdá se zastává většina křesťanů, si myslíme, že naše vlastní násilí je nutné a dokonce dobré. Ale nic takového jako vykupitelské násilí neexistuje. Násilí nezachraňuje; pouze ničí všechny strany, a to jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu. Ježíš nahradil mýtus o vykupitelském násilí pravdou o vykupitelském utrpení. Na kříži nám ukázal, jak snášet bolest a nechat ji, aby nás proměnila (R.Rohr)
Ježíš stál jako zcela nevinný, který byl odsouzen nejvyššími autoritami církve i státu (Jeruzalémem i Římem), což je čin, který by měl vyvolat zdravou nedůvěru v to, jak moc se i ty nejvyšší mocnosti mohou mýlit. „On ukáže světu, jak se mýlil ohledně hříchu, ohledně toho, kdo měl skutečně pravdu, a ohledně pravého soudu“ (Jan 16:8) (R.Rohr)
Žalmisté zpívali o všem. Radost, smutek a čelení neznámému jsou rozměry toho, co Ježíš nazval „životem v hojnosti“ (Jan 10,10), a těchto 150 starodávných písní nás může překvapit tím, co vidíme z našeho světa a našich životů odrážejících se v jejich zrcadle. Zpívají o ekologii, teodiceji, politické korupci, práci pro spravedlnost, osobních krizích, národních tragédiích, odpuštění a smrti. A my jsme zváni, abychom se k nim přidali.
Hospodin je můj pastýř,
nebudu mít nedostatek.
Na travnatých loukách
mě uklidňuje,
u tichých vod mě vede.
Můj život navrací.
Vodí mě po stezkách spravedlnosti
pro své jméno.
V Písmu jsou právo a spravedlnost zaměnitelné se spravedlností…
Žalmy, až na několik výjimek, nejsou hlasem Boha, který k nám promlouvá. Jsou spíše hlasem našeho společného lidství – shromážděným v průběhu dlouhého časového období, ale hlasem, který si zachovává úžasnou autentičnost a aktuálnost. Hovoří o životě tak, jak skutečně je, neboť v těchto hluboce lidských dimenzích přetrvávají stejné problémy a možnosti.
Jak můžeme stát s Bohem a sdílet s ním božskou milující laskavost uprostřed až příliš reálné a až příliš často opakované lidské krutosti?
akotvení sociálního jednání v kontemplativním vědomí není luxusem pro pár lidí, ale jistě kulturní nutností. Jak křesťanské náboženství, tak americká psychika potřebují hluboké uzdravení, a to neříkám lehkovážně.
Pouze kontemplativní mysl dokáže udržet náš strach, zmatek, zranitelnost a hněv a vést nás k lásce. Ti, kteří se nechají vyzvat a změnit, budou novými kulturními tvůrčími hlasy dalšího období dějin po tomto očistném exilu. (R.Rohr)
V tomto žalmu uprchlíci v exilu (židé v Babyloně) odmítají zpívat. Odmítají obětovat svou vlastní důstojnost a lidskost pro zábavu svého utlačovatele. Jejich bolest se ozývá staletími a ptá se nás: Kde dnes lidé zažívají exil? Odvažujeme se je humanizovat a cítit jejich bolest? Odvažujeme se brát jejich příběh vážně – i když to uráží elity dnešních říší násilí a nadvlády?
Jak by si měl Izrael vyložit svou těžkou situaci? Někteří se obávali, že Bůh selhal nebo je opustil. Jiní se vinili z toho, že se Bohu nějakým způsobem nelíbili. Ti, kteří se cítili Bohem opuštěni, vyjadřovali své zklamání v srdcervoucí poezii. Ti, kteří cítili, že se Bohu nelíbili, se snažili identifikovat své prohřešky, připsat vinu a vyzvat k pokání. Právě během tohoto zničujícího období exilu a návratu byla velká část ústní tradice známé křesťanům jako Starý zákon buď poprvé zapsána, nebo znovu editována a sestavena. Není divu, že Bible, která vzniká v takových dobách zmatku a bouře, je tak dynamickou sbírkou!