Žalmy exilu: Oční vyšetření

Žalmy: Písně exilu – Středa 25. března 2026

Způsob, jakým čteme Bibli – jako doslovné Boží slovo nebo jako vyjádření Božího lidu a jeho zkušenosti s Bohem – má zásadní vliv na to, kým si myslíme, že Bůh je. Brian McLaren uvádí jako příklad žalm z exilu:

Vybíráme si co z Bible čteme

Nejznámějším žalmem z exilu je Žalm 137. Zatímco krásná poezie první části žalmu se často čte – a dokonce se stala populárním hitem v muzikálu Godspell – konec žalmu je často považován za jednu z nejošklivějších pasáží celé Bible. Ve většině církevních prostředí se kvůli svému hrůznému obsahu čte nahlas jen zřídka.

Omylem pak vypadá Bůh jako Monstrum

Když milovníci Bible lehkovážně označují Bibli za „Boží slovo“, aniž by zároveň brali vážně skutečnost, že Bible je také svědectvím lidských bytostí ve velké bolesti, mohou se ocitnout v situaci, kdy neúmyslně vykreslují Boha jako monstrum.

První způsob čtení textu – psali ho utlačovaní lidí

Například si tyto závěrečné verše Žalmu 137:7–9 přečtěte dvěma různými způsoby. Zaprvé je čtěte jako vyjádření utrpení a zuřivosti, kterou pociťují vysídlení, oloupení a utlačovaní lidé, kteří jsou opakovaně dehumanizováni svými nepřáteli a utlačovateli:

Pamatuj, Hospodine, na Edomity
v den pádu Jeruzaléma,
jak říkali: „Zbořte ho! Zbořte ho! až do základů!“

Dcero Babylonská, ničitelko!
Blaze těm, kdo ti odplatí co jsi nám udělala!
Blaze těm, kdo vezmou tvé malé děti
a roztříští je o skálu!

Takto přečtená touha po strašlivé pomstě nemůže být omluvena, ani ji nelze ospravedlnit a připsat Bohu… ale lze ji pochopit. Samozřejmě by snili a modlili se za pomstu Babyloňanům, kteří vyplenili jejich zemi, unesli je a nyní je žádají, aby pro zábavu svých věznitelů hráli jejich rodnou hudbu. Opět, když chápeme jejich rozhořčení, cítíme jejich bolest, ale to neznamená, že ji ospravedlňujeme.

Druhý způsob čtení textu – je to názor Boží

Nyní si přečtěte tuto pasáž znovu s předpokladem, že každé slovo v Bibli by mělo být čteno jako Boží pravý názor na danou věc. Chápete, proč by si lidé, kteří jsou učeni číst Bibli tímto způsobem, mohli vytvořit představu o Bohu jako o bezcitném, mstivém a krutém monstru?

Chápete, jak nám moudré a pečlivé čtení Žalmu 137 může pomoci číst celou Bibli moudřeji a pečlivěji?

Bůh není krutý

Ne, Bůh samozřejmě nenachází zalíbení v utrpení a smrti dětí ani v zármutku jejich pozůstalých rodičů. Ne! Samozřejmě že ne! Pokud vnímáme Boha, jak se tak zvráceně raduje z násilí, brzy se sami staneme Božím obrazem.

Ano, odmítněte toto hrozné čtení. Ale prosím, nezastavujte se u toho. Položte si tuto otázku: Jak můžeme stát s Bohem a sdílet božskou milující laskavost uprostřed až příliš reálné a až příliš často opakované lidské krutosti?

Jak se zachováš ty k utlačovaným lidem?

Utlačovaným rozhodně neříkáme, aby zmlkli a podrobili se své neustálé dehumanizaci. Ani je nepovzbuzujeme k tomu, aby jednali podle svých fantazií o pomstě. Místo toho se odvažujeme hluboce naslouchat, chápat a vcítit se do nich, vcítit se do těch, kteří trpí a cítí jejich zuřivost a zoufalství. A tím se nezastavíme: pak vidíme, jak útlak a pomsta, pokud jim dovolíme převzít vládu, vytvářejí začarované kruhy, které se stávají ošklivějšími a katastrofičtějšími. Představujeme si, jak bychom v budoucnosti mohli opakovat nejhorší chyby naší minulosti.

Začni číst Bibli novýma očima

Pak jsme připraveni zaujmout stanovisko: Chceme-li se vymanit ze začarovaných, násilných cyklů naší historie, musíme si vyvinout nový způsob čtení Bible, nový způsob vidění, nový způsob bytí. Proto je Žalm 137 v jistém smyslu jako oční vyšetření: To, co tam vidíme, nám říká, jak dobře vidíme.

Prameny:

Brian D. McLaren, “Psalms of Exile: An Eye Exam” for Richard Rohr’s Daily Meditations (CAC Publishing, 2026).

Image credit and inspiration: Michael Sturgeon, untitled (detail), 2020, photo, Ukraine, Unsplash. Click here to enlarge image. The drummer holds on to the inner rhythm that exile cannot erase—a rhythm echoed in the Psalms—the power of music to name oppression, remember home, and resist forgetting.