Žalmy: Písně exilu – Úterý 24. března 2026
U babylonských potoků jsme seděli a plakali.—Žalm 137:1
Otec Richard Rohr se zamýšlí nad strachem, násilím a útlakem, které impéria a národní státy nadále vytvářejí, a vyzývá nás k reakci:
Zranitelní kolem nás
Málokdo by popřel, že v naší zemi panuje hmatatelný a rostoucí strach a hněv. Tento strach hluboce pociťují ti nejzranitelnější. Jako následovník Ježíše i svatého Františka z Assisi se můj primární morální pohled nezaměřuje na blaho těch, kteří jsou nahoře, ale v první řadě na ty, kteří jsou dole. Za zranitelné, kteří jsou nyní ještě zranitelnější, naříkám, modlím se a slibuji, že budu stát s vámi.
Představitelé zrcadlí své voliče
Čas národní introspekce musí začít sebereflexí. Bez našeho vlastního vnitřního hledání bude jakékoli naše hledání řešení a politických úprav založeno na pohyblivých píscích.
Mám podezření, že máme vůdce, kteří zrcadlí to, čím jsme se jako národ stali. Jsou naším stínem, který všichni vidí. To je to, co hebrejští proroci říkali Izraeli před i během svého bolestného a dlouhého exilu (596–538 př. n. l.).
Současnost umožní mluvit prorokům
Přesto byl exil právě dobou, kdy starověký židovský lid šel hluboko a objevil své prorocké hlasy – Izajáše, Jeremiáše a další – mluvící pravdu k moci a volající po spravedlnosti od svých vlastních politických a náboženských vůdců. Jejich zkušenosti položily pevný základ pro Ježíšovo učení a jeho solidaritu s chudými a vyvrženci.
Politické změny rozhodně nestačí k transformaci
Možná si někteří z nás naivně mysleli, že bychom mohli nebo měli vložit svou loajalitu do jedné politické agendy nebo strany. Pamatujte, že Hospodin řekl izraelskému lidu, že by nikdy neměli vkládat svou důvěru v „knížata, koně ani vozy“ (Žalm 20:7, 33:16–17), ale pouze v Boží lásku. Nesmíme si představovat, že politické změny samy o sobě někdy přinesou dobro, charitu nebo transformaci, kterou evangelium nabízí světu.
Láska mění svět
Nesmíme se bát dovolit, aby konvenční moudrost selhala a zklamala nás. Toto je často jediná cesta k moudrosti. Imperiální myšlení se zaměřuje na posuzování, kdo je hoden a kdo nehodný, kdo je uvnitř a kdo venku. My, kteří víme o univerzální sounáležitosti a identitě v Bohu, máme jinou formu moci: Láska (i k nepřátelům) je naším domovem, nikoli „moci a knížatství“, království tohoto světa.
Kontemplativní mysl vede k uzdravení
Současný nepořádek je naším časem exilu a upevnil v nás naléhavý závazek k naší práci činu a kontemplace. Zdá se, že je to potřeba více než kdy jindy! Zakotvení sociálního jednání v kontemplativním vědomí není luxusem pro pár lidí, ale jistě kulturní nutností. Jak křesťanské náboženství, tak americká psychika potřebují hluboké uzdravení, a to neříkám lehkovážně.
Pouze kontemplativní mysl dokáže udržet náš strach, zmatek, zranitelnost a hněv a vést nás k lásce. Ti, kteří se nechají vyzvat a změnit, budou novými kulturními tvůrčími hlasy dalšího období dějin po tomto očistném exilu.
Prameny:
Adapted from “Rebuilding from the Bottom Up: A Reflection Following the Election,” Daily Meditations, November 11, 2016.
Image credit and inspiration: Michael Sturgeon, untitled (detail), 2020, photo, Ukraine, Unsplash. Click here to enlarge image. The drummer holds on to the inner rhythm that exile cannot erase—a rhythm echoed in the Psalms—the power of music to name oppression, remember home, and resist forgetting.