Cvičení „Právě toto“ – Pondělí, 18. května 2026
Pro otce Richarda začíná pravá modlitba pozitivním „ano“, odevzdáním se Bohu a Skutečnosti:
Dosažení rozptylování silou vůle?
Když jsem v roce 1961 nastoupil do františkánského semináře, součástí naší přípravy bylo učit se vyhýbat se všem rozptýlením, bránit se jim a stavět se proti nim. Bylo to velmi chabé učení, ale tehdy jsme si mysleli, že je to jediný způsob. Vše se točilo kolem síly vůle: celibát díky síle vůle, chudoba díky síle vůle, společenství díky síle vůle.
Lepší je svoji sílu vůle odevzdat.
Ale síla vůle není to, co potřebujeme – nebo alespoň není vše, co potřebujeme! Potřebujeme sílu odevzdat svou vůli, čelit tomu, co je, a dokonce tomu důvěřovat. To je teprve hrdinství! Cokoli méně je marné a zbytečné úsilí, protože pokud začneme s negativní energií, s „nedělej“, nedostaneme se moc daleko (viz Římanům 7:7–11). To byl rozsah výuky, kterou jsem dostal, a ve skutečnosti to vůbec nebyla výuka – jen „Nedělej!“ Když to uslyšíme, ego se okamžitě vzepře. Některé dny máme silnou vůli a uspějeme, ale většinu dní uspějeme jen stěží. [1]
To, čemu se bráníš silou, přetrvává
Známe staré rčení: „Nemysli na slona.“ Pokud se o to pokusíme, ten zatracený slon se nám nevyhnutelně vkrade zpět do mysli! Jen počkejte. Aktivně se něčemu bránit znamená ve skutečnosti se s tím zaplést a dát tomu energii. Proto tolik duchovních učitelů říká: „To, čemu se bráníš, přetrvává.“
Řekni ano pozitivní lásce a vydrž v ní 15 vteřin
Naší první energií musí být energie „ano“, přijetí toho, co je. Odtud se můžeme hýbat, budovat a postupovat, i když v opozici. Musíme si vybrat pozitivní, což znamená vybrat si lásku, a spočinout v ní po dobu minimálně patnácti vědomých sekund. Trvá to tak dlouho, než se pozitivita vtiskne do neuronů, jak mi bylo řečeno. [2]
Otec Richard radí „ani se nelpět, ani se nebránit“, pokud jde o vyrovnávání se s rozptýleními v kontemplativní modlitbě:
Přiznej si přítomnost myšlenek a odsuň je
Kdybych svému novicmistrovi řekl, že nebudu bojovat proti svým rozptýlením, řekl by: „Takže budeš živit chlípné nebo nenávistné myšlenky?“ Ale to by minulo hlavní pointu. Skutečné učení nastává, když dokážeme přiznat, že máme nějakou myšlenku nebo pocit, a uvědomit si, že je prázdný, pomíjivý a že je součástí fantazie, která nemá žádnou konečnou realitu, kromě toho, že je zdrojem informací.
Naslouchej svým myšlenkám a ptej se proč tu jsou
Musíme upřímně naslouchat sami sobě. Musíme naslouchat jakékoli myšlence nebo pocitu, který se objeví, dostatečně dlouho na to, abychom se zeptali: „Proč to myslím? Co mi tato myšlenka odhaluje o mně samém? Proč jsem ochoten se zabývat touto negativní, obviňující nebo chtivou myšlenkou?“
Dovol myšlenkám odhalit svůj původ
Nemusíme se za myšlenku nebo pocit nenávidět ani odsuzovat, ale musíme jim dovolit, aby nám odhalily svou moudrost. Pak si uvědomíme, že je to zraněná nebo potřebná část nás samých, která tyto nezdravé myšlenky vytváří. Naše pravé já, naše celé já, je nepotřebuje a nebude se s nimi ztotožňovat.
A nech myšlenky odejít
Pokud dokážeme nechat své myšlenky a pocity procházet skrze nás, aniž bychom se jich drželi nebo jim odporovali – a aniž bychom kdy očekávali dokonalý úspěch –, slibuji, že se dostaneme na hlubší, širší a moudřejší místo. I naše neschopnost dosáhnout úplného úspěchu je sama o sobě další úžasnou lekcí. [3]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Morning Sit, June 12, 2023. Unpublished meditation.
[2] Adapted from Richard Rohr, Just This (CAC Publishing, 2017), 43, 44.
[3] Rohr, Just This, 44–45.
Image Credit and inspiration: Patrick Hendry, untitled (detail), 2015, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A person stands in a contemplative „just this“ moment with the night sky.