Shrnutí devatenáctého týdne – Sobota 16. května 2026

Neděle

Pojem „matka“ a lidská zkušenost s ní jsou tak prvotní, tak rozsáhlé, hluboké, univerzální a široké, že omezit je pouze na naše vlastní matky je příliš úzký rámec. Lze je vztáhnout pouze na Boha.—Richard Rohr

Pondělí

Jako všichni mystici si uvědomila, že to, co Ježíš říkal o sobě, říkal zároveň o celé realitě.—Richard Rohr

Úterý

Naše sestra a předek Juliana touží nejen k nám dnes promlouvat, ale i na nás volat – byť jemným způsobem –, abychom se probudili a ponořili se do hloubky, postavili se tváří v tvář temnotě a kopali dál, až najdeme dobro, radost a úctu.—Matthew Fox

Středa

Milovaný, buď požehnán, neboť je tomu tak: vše je v pořádku.—Julian z Norwiche

Čtvrtek

Lidská radost je pro Julianinu spiritualitu zásadní. Podle ní máme být plni radosti, protože naše radost v Bohu odráží radost Trojice. Stvoření je aktem Boží radosti. Čím věrněji a s větší nadějí reagujeme na Boží lásku v našem životě, tím větší bude plnost naší radosti.—Gloria Durka

Pátek

Pro Julianu se tradiční učení o církvi jako mystickém těle Kristově rozšiřuje na celé lidstvo.—Matthew Fox

Moře Boží lásky

Cvičení devatenáctého týdne

V šesté sezóně pořadu Turning to the Mystics zkoumá James Finley učení Juliany z Norwiche. Tento úryvek pochází z desáté kapitoly Julianiných Božských zjevení, přeložených Mirabai Starr.

Boha vidím neustále

V určitém okamžiku se moje mysl ponořila do hlubin moře. Viděla jsem zelené kopce a údolí, která se zdála být pokryta drobnými oblázky, posetými mořskými řasami a mechem. Uvědomila jsem si, že i kdyby byl muž nebo žena sraženi na dno oceánu, každý z nich by stále mohl vidět Boha. Je to proto, že není místo, kde by Bůh nebyl. Bůh je nejen všude, ale také nás udržuje v bezpečí a chrání před ublížením, ať jsme kdekoli. Když vidíme Boha, máme více síly a útěchy, než dokážeme popsat jazykem tohoto světa. Věříme, že Boha téměř nevidíme, ale on si přeje, abychom věřili, že ho vidíme neustále… Přeje si být viděn a hledán. Chce, abychom po něm toužili a důvěřovali mu. [1]

Finley uvažuje:

Udržuji se v hlubině Boží přítomnosti

Víme, že vítr vane přes hladinu vody a vlny stoupají a klesají. Žijeme svůj každodenní život na hladině vody, v kolísajících vzorcích našich podmíněných stavů vědomí a v neustále se měnících vzorcích našich každodenních podmínek, ať už jsou jakékoli. Když se pustíme do vnitřního nebo kontemplativního života, ponoříme se pod hladinu vody. Dostáváme se na klidnější místa ve svém nitru, kde je Bůh s námi uprostřed života. Náš život služby stále pokračuje. Co se stane, stane se, ale učíme se zakotvit v hloubce božské přítomnosti, která nás udržuje a je s námi v tom všem, co se děje.

Jsme neustále milováni

Juliana z Norwich říká, že je možné, že kdybychom se mohli ponořit až na samé dno moře (obraz ráje), uviděli bychom, že jsme již nekonečně v bezpečí. Již jsme milovaní a jako milovaní jsme již mimo dosah jakéhokoli ohrožení nebo kompromisu díky Boží nekonečné lásce k nám. Jsme v této lásce bezpodmínečně spojeni. Mystické poznání je poznání právě toho. [2]

Prameny:

[1] Julian of Norwich, The Showings: Uncovering the Face of the Feminine in Revelations of Divine Love, trans. Mirabai Starr (Hampton Roads, 2022), 26. Selection from chap. 10.

[2] Adapted from James Finley and Kirsten Oates, cohosts, Turning to the Mystics, podcast, season 6, ep. 1 “Julian of Norwich: Session One,” September 5, 2022.  Available as MP3 audio download and PDF transcript. 

Image Credit and inspiration: Syuhei Inoue, untitled (detail), 2020, photo, Japan, Unsplash. Click here to enlarge image. The light streaming through the window represents Julian of Norwich’s quiet revelation; she is illuminated by a wisdom and strength she cannot contain or fully grasp—available to all of us, whether in peacetime or in crisis.