Cvičení „Právě toto“ – Neděle 17. května 2026
Ve své knize „Právě toto“ se otec Richard Rohr zamýšlí nad tím, jak nám kontemplativní modlitba umožňuje uvolnit své myšlenky a nalézt hlubší moudrost a vedení:
Pozitivní vnímání
Kontemplace je panoramatické, vnímavé uvědomění, při kterém přijímáme vše, co nám situace, okamžik nebo osoba nabízí, aniž bychom cokoli soudili, vylučovali nebo označovali. Je to čisté a pozitivní vnímání, které opouští veškerý negativní odpor, abychom mohli začít rozpoznávat přirozenou důstojnost. Vyžaduje to hodně praxe a odnaučení se zvyků.
Převzít kontrolu nad opakujícími se vzorci
Musíme na kontemplaci pracovat a rozvíjet praktiky, díky nimž rozpoznáme své nutkavé a opakující se vzorce. Tím si dovolíme osvobodit se od potřeby „převzít kontrolu nad situací“ – jako bychom to vůbec někdy dokázali!
Zklidnit naprogramovanou mysl
Zdá se, že jsme závislí na své potřebě rozlišovat a soudit, což si mylně zaměňujeme za inteligentní myšlení. Většina z nás si myslí, že jsme svým myšlením, přitom téměř veškeré myšlení je nutkavé, opakující se a návykové. Neustále píšeme své vnitřní komentáře ke všemu, komentáře, které vždy dospívají ke stejným zažitým závěrům. Proto všechny formy meditace a kontemplace učí způsob, jak zklidnit tuto nutkavě poháněnou a nevědomě naprogramovanou mysl.
Nebojujeme, nepopíráme, nesoudíme – prostě jsme
Pouštní otcové a matky tento proces moudře nazvali „zbavováním se myšlenek“. Nebojujeme s nimi, nepotlačujeme je, nepopíráme je, neztotožňujeme se s nimi ani je nesoudíme; prostě se jich zbavujeme. Jsme mnohem víc než jen naše myšlenky o věcech a budeme to vnímat spíše jako odnaučování než jako učení se něčemu novému. [1]
Opouštíme své falešné já
Když meditujeme pravidelně, pocit naší autonomie a soukromé důležitosti – to, co považujeme za své „já“ – postupně mizí jako něco zbytečného, nedůležitého a v mnoha případech dokonce neužitečného. Imperiální „já“, to já, které pravděpodobně vnímáme jako své jediné já, se ukazuje být z velké části výtvorem naší mysli.
Přirozená pokora nás chrání před smyšlenou identitou
Pravidelnou praxí kontemplace se stále méně zajímáme o ochranu této vlastní, relativní identity. Nemusíme na ni útočit; klidně odpadává sama od sebe a my prožíváme jakousi přirozenou pokoru.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Just This (CAC Publishing, 2017), 60–61.
[2] Rohr, Just This, 66–67.
Image Credit and inspiration: Patrick Hendry, untitled (detail), 2015, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A person stands in a contemplative „just this“ moment with the night sky.