Pravé já a falešné já – Pátek, 28. srpna 2026
Otec Richard učí, že pravá víra nás vede k prožitku našeho pravého já a podkopává naše falešné já:
Jsme děti nebe i země
Pravé já je to, kým jste díky božské přítomnosti, Duchu Svatému ve vás (Římanům 8:9). Všichni jsme chrámy Boží, říká Pavel (1. Korinťanům 3,16). To, co se stalo v Kristu, Pomazaném, je zvěstováním toho, co se děje i v nás všech. Jsme dětmi nebe i země, a to zároveň. Velká část práce na osvícení spočívá ve sjednocení těchto dvou identit, právě tak, jak to učinil Ježíš.
Pravé já věří dobré zprávě od Boha
Spojit lidské a božské – to znamená být „Kristem“ (Kolosanům 1,17–20) a to znamená, že jsme „novým Adamem [a Evou]“ (1. Korinťanům 15,45–49). Efezským to nemohli vyjádřit jasněji: „I vy jste byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha Svatého – to je záruka vašeho dědictví“ (1,13–14). Jen málokterým křesťanům bylo kdy vážně vysvětleno jejich přirozené sjednocení s Bohem, a proto si najdou nejrůznější důvody vycházející z nenávisti k sobě samým, aby to popřeli. Pouze pravé já se odváží uvěřit dobré zprávě evangelia.
Jaké je moje falešné já?
Falešné já se vyznačuje odloučeností. Židovské a křesťanské tradice nazývají tento stav odloučenosti „hříchem“. Když jsme odloučeni od svého nejhlubšího bytí, nacházíme se ve stavu hříchu nebo odcizení. Když jsme odpojeni od svého pravého já v Bohu, hledáme různé falešné a návykové způsoby, jak zaplnit svou prázdnotu. To malé nebo falešné já je to, za koho se považujeme, ale naše myšlení to tak nedělá. Je to naše identita vytvořená kulturou, vzděláním, společenskou třídou, rasou, přáteli, pohlavím, oblečením a penězi. To je vše, co Adam a Eva měli, když opustili zahradu, kde chodili s Bohem. Ale neměli bychom je příliš litovat, ani se sami cítit vinni. Zdá se, že tu zahradu musíme opustit. Musíme si vytvořit falešné já, abychom mohli začít; problém je v tom, že to bereme až příliš vážně. Vždy pomíjí – postupně a pak najednou při smrti. Pouze pravé já je věčné. Všichni trpíme strašlivým případem záměny identity.
Kým jsme v Bohu a kým je Bůh v nás
Pravé já se vyznačuje společenstvím a hlubokým uspokojením. Je to v pořádku, právě tady, právě teď. Pravé já je znovu sladěné já; a hlavním účelem náboženství je vést nás k prožívání tohoto já, což je to, kým jsme v Bohu a kým je Bůh v nás. Souvisí to s účastí na Univerzální Bytosti, která přesahuje naši existenci. V konečném důsledku naše životy nejsou o nás. Jsme o životě! To neznamená, že zůstáváme v pravém já dvacet čtyři hodin denně. Život je tři kroky vpřed a dva kroky vzad. Jakmile však poznáme celkový obraz, už se nikdy nespokojíme s dílčím pohledem.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “True Self, False Self,” Radical Grace 25, no. 4, (2012): 39, 40, 41.
Image Credit and inspiration: Mick Haupt, untitled (detail), 2022, photograph. Unsplash. Click here to enlarge image. A shattered mirror reveals the light within each broken piece. Letting go of the false self is not a loss, but a breaking through that allows more light in.