Pravé já a falešné já – Středa, 26. srpna 2026
Slova „ne já, ale Kristus“ mě pobídla, abych se ještě plněji vrátila k sobě samé, k pravdě skryté hluboko uvnitř, jako okvětní lístky.—Sue Monk Kidd, When the Heart Waits
Autorka Sue Monk Kidd přemítá o svém objevu pojmu pravého já v polovině života:
Bůh nás volá znovu a znovu
Bůh nás s tebou znovu a znovu volá … k pěstování toho, co Meister Eckhart nazýval „pravým semenem“ v nás. Bůh nás volá, abychom pečovali o to, co je zaseto v duši, o toto jádro naší nejpravdivější podstaty – obraz Boha neboli pravé já….
v druhé polovině života
V průběhu našich životů si vytváříme životní vzorce, které tuto identitu zakrývají. Hromadíme temnotu a budujeme si nejrůznější falešná já. Stáváme se mistry v hraní her, nosíme masky, jako by život byl maškarním plesem. To může trvat dlouhou dobu. Ale nakonec nás hudba Pravého já vyhledá. Dříve či později (často v polovině života) jsme povoláni zpět do zahrady. Jsme povoláni k práci na duši…
Duše se chce ze světa vrátit domů
Duše touží po uznání a péči. Pravé Já chce rozkvétat a růst. A cestou, jak zahájit toto duchovní rozkvět, je postavit se tváří v tvář svým falešným já – vzorcům ega, které jste si vytvořili – a vrátit se domů k tomu, kým ve skutečnosti uvnitř jste.
Monk Kidd přirovnává práci na duši k umění vyřezávání:
Měníme sami sebe
Umění utváření duše spočívá v tom, že vezmeme svůj život do vlastních rukou a – se vší láskou a rozlišovací schopností, jakou dokážeme nasbírat – jemně vyřezáváme části, které se nepodobají Pravému Já. Při duchovním vyřezávání však hobliny nevyhazujeme. Proměna nenastává tím, že tyto části sebe sama odmítáme, ale tím, že je sbíráme a integrujeme. Prostřednictvím tohoto procesu dosáhneme nové celistvosti.
setkání s tajemstvím
Duchovní vyřezávání je setkáním s Tajemstvím, čekáním, tichem vnitřních míst – se všemi těmi věcmi, na které většina lidí už nemá čas. Budu upřímná. Když jsem se pustila do svého vlastního duchovního vyřezávání, často jsem se svého „kusu dřeva“ bránila a lpěla na něm. Vždyť mi přece bylo dobře tak, jak jsem byl, ne?…
Byly však i dny, kdy jsem cítil nutkání to zkusit, kdy jsem toužil zjistit, jak falešně žiji…
Thomas Merton radí
Povzbudily mě spisy Thomase Mertona. Velkou část duchovního života chápal jako ořezávání falešného já, abychom se stali Pravým já. Boj o autentičnost nazýval „kontemplativní krizí“ a trval na tom, že se jí nikdo nemůže vyhnout, že nakonec všichni „projdeme touto léčbou“. Podle Mertona „může být naše skutečné já daleko od ‚skutečnosti‘, protože může být hluboce odcizeno naší vlastní hluboké duchovní identitě. Abychom dosáhli svého ‚skutečného já‘, musíme se ve skutečnosti osvobodit od toho iluzorního a falešného ‚já‘, které jsme si vytvořili.“ [1]
Jak skutečný jsem, zeptal jsem se sám sebe. Jaké iluze jsem si vytvořil? Jaká falešná já musím odřezat? To jsou ty otázky, které nás ořezávají. Bereme-li je vážně, jsou těžké a mučivé. „Nejsme příliš dobří v rozpoznávání iluzí, nejméně pak těch, které si o sobě tak vážíme,“ napsal Merton. [2]
Prameny:
[1] Thomas Merton, The New Man (Farrar, Straus & Giroux, 1961), 63.
[2] Thomas Merton, New Seeds of Contemplation (New Directions, 1961), 34.
Sue Monk Kidd, When the Heart Waits: Spiritual Direction for Life’s Sacred Questions (HarperCollins, 2006), 47, 49–50.
Image Credit and inspiration: Mick Haupt, untitled (detail), 2022, photograph. Unsplash. Click here to enlarge image. A shattered mirror reveals the light within each broken piece. Letting go of the false self is not a loss, but a breaking through that allows more light in.