Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Efezským to nemohli vyjádřit jasněji: „I vy jste byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha Svatého – to je záruka vašeho dědictví“ (1,13–14). Jen málokterým křesťanům bylo kdy vážně vysvětleno jejich přirozené sjednocení s Bohem, a proto si najdou nejrůznější důvody vycházející z nenávisti k sobě samým, aby to popřeli. Pouze pravé já se odváží uvěřit dobré zprávě evangelia.(R.Rohr)
Bůh tě nemiluje proto, že jsi dobrý; Bůh tě miluje proto, že Bůh je dobrý, a díky tomu můžeš být dobrý i ty, protože čerpáš z takového nekonečného zdroje dobra.(R.Rohr)
Mezi lidmi a Bohem neexistuje žádné oddělení díky tomuto vzájemnému přebývání, které vyjadřuje nedělitelnou realitu božské lásky. Vtékáme do Boha – a Bůh do nás – protože je přirozeností lásky proudit. A když se takto odevzdáváme jeden druhému, réva dává život a soudržnost ratolesti, zatímco ratolest zviditelňuje, čím réva je… Celek a část žijí společně ve vzájemné, milující reciprocitě, přičemž každý patří druhému a je na druhém závislý, aby se projevila plnost lásky. To je Ježíšova vize, v níž neexistuje oddělení mezi lidským a Božským. ( Cynthia Bourgeault )
Když můžeme plným hlasem říci: „Ty jsi Bůh mého srdce, můj Bůh a můj podíl navždy“ [Žalm 73:26], pak můžeme otevřít oči a vidět, že Bůh, kterého hledám, je již ve mně … a v tobě. Již jsme jedno.
Je v nás část, Duch Svatý, která vždy říká Bohu ano. Bůh nejprve řekne „ano“ v nás a my řekneme „ano“, protože si myslíme, že to vychází z nás. Jinými slovy, Bůh nás odměňuje za to, že mu dovolíme, aby nás odměnil. To stojí za povšimnutí, možná i po zbytek našeho života.
teolog Howard Thurma: Mystika konečně tvrdí, že k tomu, abyste se dostali k Bohu, nic nepotřebujete. Nepotřebujete prostředníka. Nepotřebujete žádnou instituci. Nepotřebujete obřad ani rituál. Bůh je ve mně a žebřík ze země do nebe je k dispozici. Mohu tedy vystoupit po svých vlastních oltářních schodech, ať jsem kdekoli a za jakýchkoli okolností, a klíč k pochopení této zkušenosti a ke zkušenosti samotné není nikdy v rukou žádného jiného člověka.
Nejrůznější lidé se tlačili, seděli a viseli na řemíncích – dělníci všeho druhu, kteří se na konci dne vraceli domů. Zcela nečekaně jsem v nich všech, ale tak živě jako v nádherném obraze, spatřil Krista. -Caryll Houselander
Božské vtělení na sebe vzalo podobu přebývající přítomnosti v každé lidské duši a jistě i ve všech tvorech nějakým základním způsobem. Paradoxně nám naše lidská svoboda dává možnost takový vlak zastavit a odmítnout naskočit na palubu vlastního života. Zdá se, že andělé, zvířata, stromy, voda, ano, i chléb a víno plně přijímají svůj podivuhodný osud a těší se z něj. Jen my lidé se bráníme a popíráme svou základní identitu. Můžeme způsobit velkou spoušť, a proto musíme být nějak ohraničeni a omezeni. Jediný způsob, jak sami můžeme odmítnout naskočit do rozjetého vlaku života, je jakákoli negativní hra na vyloučení nebo nelásku – dokonce i k sobě samým. Všechno k nám patří, včetně nás.
sme milovaní. Jsme důvěrně milováni dávno předtím, než nás milovali nebo zranili naši rodiče, učitelé, manželé, děti a přátelé. To je pravda našeho života. Je to skutečnost , kterou chci, abyste si sami pro sebe nárokovali. To je fakt, kterou vyslovuje hlas, jenž říká: „Ty jsi můj milovaný“ [viz Mk 1,9-11].
Bůh nás stvořil, abychom byli odlišní, abychom si tím více uvědomili že jeden druhého potřebujeme. Existuje africký idiom : „Osoba je osobou prostřednictvím jiných osob.“ Učíme se, jak se stát člověkem prostřednictvím jiných lidí. . . .