Prosvětlením svého života odhalíte své pravé Já

Myslím že Bůh si nepřeje, abychom stáli tvrdohlavě jako podzimní dub, zahalený do fasády své ochrany. Abychom schovávali naše pravdivé, autentické já. Abychom jej zahalovali spletí větví falešné jistoty. Bůh si spíše přeje, abychom žili odhaleně jako japonský javor. Aby byla vidět naše pravá podstata .Aby rozkvétalo, naše pravé já bylo krásné ze všech stran. Abychom se cítili bezpečně a přitom prosperovali. Bůh touží po tom, abychom žili z celého srdce a opravdově jako jedineční, krásní, milovaní jedinci. Takové jaké nás stvořil Bůh. Abychom poznali Boha v nás, abychom celé své já zakořenili v Bohu, jako strom, který zakořenil v potoce. Pak poznáme Boží hlubokou, trvalou lásku k nám. . . .

Žijeme v Bohu

Potřebujeme najít své pravé já “skryté v Kristu v Bohu”, jak říká Pavel v Koloským 3:3. Nebo jak si představovala Terezie z Ávily, že jí Bůh říká: “Chceš-li Mě najít / Hledejte Mě v sobě. [2] Pak už nebudeme bloudit, ale budeme stát na Skále věčnosti. Získáme duchovní zralost a to bez ohledu na to, k jakému náboženství patříme.

Uvěřit svému vnitřnímu já

Ale začneme-li pozitivně a vyjasníme si otázku základní identity, zbytek cesty – i když to není vždy snadné – bude naše pouť mnohem přirozenější, krásnější, radostnější a vše obsažnější. Jak jinak by měla vypadat duchovní cesta? Když začínáme v suterénu, většina lidí nikdy neuvěří, že se mohou dostat do prvního patra, a prostě skončí. Copak to nesledujeme celé křesťanské dějiny? Je mi smutno z toho, že my kněží jsme se stali rozzlobenými strážci místo abychom byli radostnými průvodci, že jen dohlížíme na dogma, místo abychom hlásali Velký dar, který je dokonale skrytý a dokonale tajemný. který je nám ale zjevený v srdci celého stvoření od samého počátku.