Celoživotní proces zrání s sebou přináší odpovídající zrání naší schopnosti chápat základní principy moudřejším a pokoj přinášejícím způsobem… Jak člověk zraje v nevyslovitelných intimních vztazích s Bohem, zraje i v paradoxní moudrosti. (J. Finley)
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Celoživotní proces zrání s sebou přináší odpovídající zrání naší schopnosti chápat základní principy moudřejším a pokoj přinášejícím způsobem… Jak člověk zraje v nevyslovitelných intimních vztazích s Bohem, zraje i v paradoxní moudrosti. (J. Finley)
Juliana z Norwich říká, že je možné, že kdybychom se mohli ponořit až na samé dno moře (obraz ráje), uviděli bychom, že jsme již nekonečně v bezpečí. Již jsme milovaní a jako milovaní jsme již mimo dosah jakéhokoli ohrožení nebo kompromisu díky Boží nekonečné lásce k nám. Jsme v této lásce bezpodmínečně spojeni. Mystické poznání je poznání právě toho.
Všichni jsme povoláni k cestě víry. Na každém kroku nás Bůh žádá, abychom důvěřovali, abychom řekli ano, abychom vložili své životy do Božích rukou. Je to jako chodit v temné místnosti a bát se, že do něčeho narazíme, zakopneme nebo spadneme. Natahujeme ruce před sebe a jdeme velmi pomalu. Zoufale si přejeme, aby nám byla cesta osvětlena. Chceme vědět, kam jdeme a jak se tam dostaneme. Přesto k nám z temnoty přichází hlas, který nás žádá, abychom důvěřovali.
Meditace Boží přítomnosti:
…vše kolen je stejné jako předtím, vše je vnitřně radikálně odlišné. Nyní si totiž uvědomujete, že ano, je pravda, že na jedné úrovni je zeď, ke které sedíte, skutečně zdí… ale v dozvuku jednotného prožitku, který právě obohatil váš život, nyní v hloubi svého probuzeného srdce víte, že ve finále ta zeď vůbec není zdí… Byl jste obdařen prchavým zážitkem ponoření se do Boha ponořeného do vás v bezmezné jednotě, která zcela přesahuje, a zároveň zcela prostupuje, temnotu a roztříštěnost tohoto světa.
Když tak činíme, naše vlastní bytí a božské bytí se stále více a více tajemně proplétají. Žít kontemplativně je pro všechny, nejen pro vybraných pár. Jsme povoláni k zamyšlení nad utrpením světa, naší rolí v něm a tím, k čemu jsme v jeho světle povoláni. Kontemplace nás zve k přímé zkušenosti Boha a my můžeme reagovat a jednat z pevného a zakořeněného prostoru.
Meditativní čtení Písma:Na rozdíl od čtení pro obsah, lectio divina přistupuje k textu jako k formě modlitby, která nás vede blíže ke spojení se Svatým. Ve své nejjednodušší podobě není lectio intelektuálním čtením za účelem shromáždění informací nebo pokynů, ale čtením s úmyslem, aby čtenář byl formován k božské podobnosti. V textu a skrze něj se člověk setkává tváří v tvář s Duchem.
Mystikové, ti, kdo se skutečně modlí, to vědí. Ti, kdo hluboce vstupují do velkého tajemství, nezažívají Boha, který srovnává, rozlišuje a soudí. Zakoušejí všeobjímajícího příjemce, příjemce, který v každém jednotlivci rozpoznává božský obraz.
Je to, jako by Bůh věčně přicházel na návštěvu, ale my jsme málokdy doma. Pravděpodobně jsme někde venku a kupujeme si duchovní knihu nebo něco jiného, nebo se s někým hádáme o Bohu. Takže se stále snažíme vstoupit do tohoto rytmu….. Jak se můžete naučit pohybovat se s Bohem danou přirozeností prvotního rozvíjejícího se rytmu svého života a svého průchodu časem od narození až po smrt?
Františkánská cesta k Bohu nás vyzývá, abychom hleděli na ukřižovaného Krista a viděli v něm pokornou Boží lásku, abychom se jako František naučili vidět a milovat přítomnost překypující Boží dobroty skryté, a přesto zjevené v úžasné rozmanitosti stvoření.