Juliana z Norwich

Opora lásky

Julian of Norwich: A Univer Julian z Norwiche: Univerzální mystička Pondělí, 11. května 2026

Otec Richard popisuje okolnosti Julianina mystického zážitku:

Jednotné vědomí

Od té doby, co jsem před mnoha desítkami let objevil Julian z Norwiche, považuji ji za jednu ze svých nejoblíbenějších mystiček. Pokaždé, když se vracím k jejím spisům, nacházím v nich něco nového. Julian prožila svých šestnáct vizí, nebo „zjevení“, jak je sama nazývala, během jedné květnové noci v roce 1373, kdy byla velmi nemocná a blízko smrti. Když kněz držel před ní krucifix, Julian uviděla Ježíše trpícího na kříži a několik hodin ho slyšela, jak k ní promlouvá. Stejně jako všichni mystici si uvědomila, že to, co Ježíš říkal o sobě, říkal zároveň o celé realitě. To je to, co nám jednotné vědomí umožňuje vidět.

Poustevna při kostele

Poté Julian cítila potřebu odejít stranou a zamyslet se nad svou hlubokou zkušeností. Požádala biskupa, aby ji uzavřel do ankerholdu (poustevny), postaveného u boku kostela sv. Juliana v Norwichi v Anglii. Julian byla později pojmenována po tomto kostele. Neznáme její skutečné jméno, protože nikdy nepodepisovala své spisy. (To je teprve ztráta ega!) Anchor-hold měl okno do kostela, které Julianě umožňovalo účastnit se mše, a další okno, aby mohla radit a modlit se za lidi, kteří ji přišli navštívit. Takovéto anchor-holdy se vyskytovaly po celé Evropě 13. a 14. století.

Juliana sepisuje svoji kontemplaci v radosti

Juliana nejprve napsala krátký text o zjeveních, ale poté trpělivě strávila dvacet let v kontemplaci a modlitbě, důvěřujíc Bohu, že jí pomůže rozeznat hlubší významy, které se v vizích skrývají. Nakonec napsala delší text s názvem Zjevení božské lásky. Julianina interpretace jejího zážitku s Bohem se liší od náboženských názorů běžných po většinu historie až do její doby. Není založena na hříchu, hanbě, vině, strachu z Boha nebo pekla. Místo toho je plná radosti, svobody, intimity a kosmické naděje. Jak si uchovala takovou svobodu? Možná proto, že nebyla knězem, vysvěceným k tomu, aby hlásal stranickou linii?

Když jsem v poslední době četla její slova, zaujala mě podobnost mezi Julianinou dobou a naší. Takto popisuje episkopální kněžka a badatelka Mary Earle kontext čtrnáctého století, v němž Julian žila:

Morová rána

Julian žila v době obrovských sociálních, [náboženských] a politických otřesů, neustálých válek a rozsáhlých epidemií. Norwich, který měl v roce 1330 asi 25 000 obyvatel, … byl krutě zasažen morem známým jako Černá smrt. Na svém vrcholu v Anglii na konci 40. let 14. století zabil přibližně tři čtvrtiny obyvatel Norwiche. Julian, která byla v té době mladá dívka, byla touto devastací jistě nepochybně zasažena. Když se mor vrátil, bylo jí asi devatenáct. [1]

Osobní přítomnost v Boží lásce

Ve svém útočišti si Julian jistě uvědomovala duchovní přínosy kontemplace, jako je schopnost probudit se skrze samotu k osobní přítomnosti v božské lásce. Musíme však mít na paměti, že Boží lásku nechávala proudit skrze sebe k lidem na ulici, kteří ji žádali o radu, a k nám skrze její spisy.

Prameny:

References

[1] Mary C. Earle, Julian of Norwich: Selections from Revelations of Divine LoveAnnotated & Explained (SkyLight Paths, 2013), xx–xxi. 

Adapted from Richard Rohr, Intimacy: The Divine Ambush, (Center for Action and Contemplation, 2013). Available as  MP3 audio download.

Image Credit and inspiration: Syuhei Inoue, untitled (detail), 2020, photo, Japan, Unsplash. Click here to enlarge image. The light streaming through the window represents Julian of Norwich’s quiet revelation; she is illuminated by a wisdom and strength she cannot contain or fully grasp—available to all of us, whether in peacetime or in crisis.