Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
akotvení sociálního jednání v kontemplativním vědomí není luxusem pro pár lidí, ale jistě kulturní nutností. Jak křesťanské náboženství, tak americká psychika potřebují hluboké uzdravení, a to neříkám lehkovážně.
Pouze kontemplativní mysl dokáže udržet náš strach, zmatek, zranitelnost a hněv a vést nás k lásce. Ti, kteří se nechají vyzvat a změnit, budou novými kulturními tvůrčími hlasy dalšího období dějin po tomto očistném exilu. (R.Rohr)
Toxické ticho (skrývání) je zakořeněno v struktuře našeho každodenního života… Přesto lze také usilovat o [kontemplativní] láskyplné ticho a můžeme ho hledat a nacházet i v chaosu našich dnů. Toto ticho regeneruje, reguluje, umožňuje vznik láskyplné přítomnosti a jednání.
Aby se však Mojžíš naučil základní svobodě ve svém pravém já, musí mu Bůh přidělit konkrétní úkol: vytvořit svobodu pro lidi, kteří o ni příliš nestojí, a osvobodit je od utlačovatele, který si myslí, že má vše pod kontrolou. Často právě při práci na vnější svobodě, míru a spravedlnosti ve světě objevujeme ještě hlubší vnitřní svobodu.
Autorka Laura Swan vysvětluje: „Apatheia je čistota srdce. Ammas [pouštní matky] nás učí záměrně se zbavovat všeho, co nám brání v jednoznačném hledání Boha: pocitů a myšlenek, které nás svazují, touhy a závislostí, které snižují náš pocit vlastní hodnoty, a připoutanosti k sebeklamnému perfekcionismu. Apatheia je živena jednoduchostí zakořeněnou v hojnosti duše.“
Thomas Merton: Jedním ze způsobů, jak se začít vymanit ze zastřeného způsobu života falešného já, je začít rozvíjet vědomí, probudit smysly, dívat se, poslouchat, cítit a dotýkat se jako malé dítě – vrátit se ke svým smyslům.
K Bibli přistoupíme kontemplativně, zklidníme své reflexivní reakce, odhalíme své hluboce zakořeněné předsudky, zpochybníme své neověřené předpoklady a necháme se vést k tomu, abychom viděli božské ve stvoření, ve svých vlastních srdcích a v druhých.
Jak vyjádřil G. K. Chesterton, naším náboženstvím není církev, ke které patříme, ale vesmír, ve kterém žijeme. [2] Jakmile poznáme, že celý fyzický svět kolem nás, celé stvoření, je jak úkrytem, tak místem zjevení Boha, stává se tento svět domovem, bezpečným, okouzlujícím, nabízejícím milost každému, kdo se dívá hluboko. Takové hluboké a klidné vidění nazývám „kontemplací“.
Zdá se, že my lidé jsme oboustranná zrcadla, která odrážejí jak vnitřní, tak vnější svět. Promítáme se do vnějších věcí a právě tyto věci nám také odrážejí naši vlastní rozvíjející se identitu. Zrcadlení je způsob, jakým kontemplativní lidé vidí, podléhají subjektu spíše než objektu.
Kontemplace není nic jiného než tajný, pokojný, milující příliv Boha. Pokud jí dáte prostor, zapálí duši v duchu lásky.—Jan od Kříže
Dlouho po události se zabýváme špatnými zážitky a vynakládáme obrovské množství energie na předvídání toho, co by se mohlo v budoucnu pokazit.
Naopak pozitivita, vděčnost a prosté štěstí sklouzávají jako sýr na horkém teflonu. Studie, jako jsou ty provedené neuropsychologem Rickem Hansonem, ukazují, že se musíme vědomě držet pozitivní myšlenky nebo pocitu po dobu minimálně patnácti sekund, než zanechá nějaký otisk v neuronech. Celá tato dynamika se ve skutečnosti nazývá model mysli suchý zip/teflon