Studujte cestu druhých, aby vaše cesta byla snazší a bohatší. Naslouchejte šepotu svého srdce, objevte univerzální pravdu a řiďte se jejími pokyny. Vězte, že pravda vždy vede k lásce a k trvalému míru. Jejími plody nikdy nejsou hořkost a sváry.
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Studujte cestu druhých, aby vaše cesta byla snazší a bohatší. Naslouchejte šepotu svého srdce, objevte univerzální pravdu a řiďte se jejími pokyny. Vězte, že pravda vždy vede k lásce a k trvalému míru. Jejími plody nikdy nejsou hořkost a sváry.
Benediktův svět byl v plamenech. Probíhala válka, byli tu vetřelci, krutost, sopečná zima, lidé byli bez domova a hladověli. Uprostřed toho všeho pocítil Benedikt touhu potěšit pouze Boha, a tak se vzdal svého privilegovaného způsobu života a odešel na tři roky do jeskyně, kde mu jídlo spouštěli na provaze. Lidé slyšeli o tomto svatém poustevníkovi a chodili k němu pro duchovní radu, hledali „slovo“ v tradici pouštních mystiků.
Skutečná kontemplace, jak říkají velcí učitelé, je ve skutečnosti docela praktická a má pevné zakotvení v realitě a nevyžaduje život v klášteře. Je to však zcela odlišný způsob vnímání okamžiku, a tedy celého života. Abychom měli schopnost „pohnout světem“, potřebujeme určitý odstup a odpoutanost od rozptylující povahy a iluzí masové kultury a falešného já. Kontemplace staví na pevném základu reality takové, jaká je, bez ideologie, popírání nebo fantazie. (R.Rohr)
akotvení sociálního jednání v kontemplativním vědomí není luxusem pro pár lidí, ale jistě kulturní nutností. Jak křesťanské náboženství, tak americká psychika potřebují hluboké uzdravení, a to neříkám lehkovážně.
Pouze kontemplativní mysl dokáže udržet náš strach, zmatek, zranitelnost a hněv a vést nás k lásce. Ti, kteří se nechají vyzvat a změnit, budou novými kulturními tvůrčími hlasy dalšího období dějin po tomto očistném exilu. (R.Rohr)
Toxické ticho (skrývání) je zakořeněno v struktuře našeho každodenního života… Přesto lze také usilovat o [kontemplativní] láskyplné ticho a můžeme ho hledat a nacházet i v chaosu našich dnů. Toto ticho regeneruje, reguluje, umožňuje vznik láskyplné přítomnosti a jednání.
Aby se však Mojžíš naučil základní svobodě ve svém pravém já, musí mu Bůh přidělit konkrétní úkol: vytvořit svobodu pro lidi, kteří o ni příliš nestojí, a osvobodit je od utlačovatele, který si myslí, že má vše pod kontrolou. Často právě při práci na vnější svobodě, míru a spravedlnosti ve světě objevujeme ještě hlubší vnitřní svobodu.
Autorka Laura Swan vysvětluje: „Apatheia je čistota srdce. Ammas [pouštní matky] nás učí záměrně se zbavovat všeho, co nám brání v jednoznačném hledání Boha: pocitů a myšlenek, které nás svazují, touhy a závislostí, které snižují náš pocit vlastní hodnoty, a připoutanosti k sebeklamnému perfekcionismu. Apatheia je živena jednoduchostí zakořeněnou v hojnosti duše.“
Thomas Merton: Jedním ze způsobů, jak se začít vymanit ze zastřeného způsobu života falešného já, je začít rozvíjet vědomí, probudit smysly, dívat se, poslouchat, cítit a dotýkat se jako malé dítě – vrátit se ke svým smyslům.
K Bibli přistoupíme kontemplativně, zklidníme své reflexivní reakce, odhalíme své hluboce zakořeněné předsudky, zpochybníme své neověřené předpoklady a necháme se vést k tomu, abychom viděli božské ve stvoření, ve svých vlastních srdcích a v druhých.
Jak vyjádřil G. K. Chesterton, naším náboženstvím není církev, ke které patříme, ale vesmír, ve kterém žijeme. [2] Jakmile poznáme, že celý fyzický svět kolem nás, celé stvoření, je jak úkrytem, tak místem zjevení Boha, stává se tento svět domovem, bezpečným, okouzlujícím, nabízejícím milost každému, kdo se dívá hluboko. Takové hluboké a klidné vidění nazývám „kontemplací“.