Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Zkušenost Boží lásky je zkušeností milosti, ohromující krásy a neuvěřitelného milosrdenství. Je to dar odpuštění, schválení a přijetí. Žít v této lásce znamená žít v milosti, být milostivý a milosrdný k druhým. Znamená to rozšiřovat na ně odpuštění, schválení a přijetí. Jak řekl Ježíš, znamená to dokonce milovat své nepřátele. Proroci stáli v srdci této zkušenosti.
Proroci, minulí i současní, nás nejprve vyzývají k takové zkušenosti Boží lásky, která radikálně mění náš pohled na sebe sama a náš pohled na život. Příliš často se zabýváme malichernostmi, na kterých nakonec ve skutečnosti nezáleží. Proroci říkají toto: Dovolte Bohu, aby pro nás udělal něco dobrého. Nechte se vést Bohem. Vstupte do zkušenosti Boží přítomnosti a lásky. Neměli bychom se divit, když zjistíme, že jsme se zamilovali do své tradice a chceme radikálně změnit to, jak se věci mají. Vstup do Božího vidění a lásky mění naše vnímání reality.
Většina lidí předpokládá, že když něco kritizujeme, znamená to, že to nemáme rádi. Moudří lidé, jako například proroci, by řekli opak. Posvěcování statu quo ze strany církve prozrazuje, že jsme nebyli formováni proroky, kteří byli radikální právě proto, že byli tradicionalisty. Instituce vždy chtějí loajalisty a „lidi od firmy“, my nechceme proroky. Nechceme lidi, kteří poukazují na naše stinné stránky.
Jsou to hluboká slova ve světě plném snadných způsobů utěšování. Ráchelino volání odmítá oduševňovat, vysvětlovat, ignorovat nebo popírat hloubku a pravdu utrpení v tomto světě. Odmítá konejšivá slova a sentimenty typu „copak spolu nemůžeme všichni vycházet“. Její odmítnutí bere vážně roztržky a rány světa i hlubokou cenu hledání uzdravení. Je to protest proti světu, jaký je, a proti rozbití, které se zdá být tak nevyhnutelné. Rachel dovolí, aby jí pravda otřásla až do morku kostí. A za to si ji lidé pamatují.
Pokud jsou hebrejští proroci Božími city, jak tento týden naznačuje Richard, pak jsou naše emoce také místem, kde se můžeme setkat s Bohem. Každý den se naše pocity a zkušenosti projevují v našem těle, jsou utvářeny tím, odkud pocházíme a jak jsme byli vychováváni, řídí to, jak se projevujeme, a každý pocit má své jedinečné pozadí. Pochopení těchto pocitů a prožitků je naší životní prací. Čím více se toho naučíme, tím hlouběji můžeme pokračovat ve zkoumání.
Jestliže nám učitelé zprostředkovávají představy o Bohu, pak proroci nám zprostředkovávají Boží pocity. To nám pomáhá vidět Ježíše jako proroka i učitele. Ježíš říká Boží slovo, Boží myšlenky, ale spojuje s nimi Boží pocity. Právě to znamená mít ucelené chápání skutečnosti. Víme toho mnohem víc, než chápeme, alespoň pokud nasloucháme. Pokud se učíme naslouchat, víme mnohem víc, než chápeme. To, co proroci dělají, je, že nám pomáhají poznat, co víme.
Prorok nás vede k tomuto životu vztahu, abychom byli ve spojení s přírodou, okamžikem, člověkem, modlitbou, společenstvím. Jakmile tyto momenty vztahu přerušíme, přerušíme možnost společenství a přerušíme možnost být lidmi s nějakou skutečnou hloubkou.
Věnujte nějaký čas meditaci nad obrazem kříže. Dovolte svému tělu, mysli a srdci, aby byly zcela přítomny Kristovu utrpení. Přijměte své vlastní vzpomínky nebo pocity bolesti, smutku, žalu. Jemně je držte v kruhu Boží přítomnosti – Boží solidarity s lidským utrpením. Pak toto utrpení, své i Kristovo, nechte odejít a spočívejte ve víře, že z každé smrti přichází nový život a v každé ráně je příležitost k uzdravení a naději.
Ačkoli Ježíš sám může být vnímán jako dědic odkazu Ámose a Jeremiáše, evangelia ho představují jako víc než proroka. Podle evangelistů je Božím Synem, který k prorockému zájmu o spravedlnost přidává něco nového. Jde daleko za roli Izajáše a Micheáše, kteří usilují o to, čemu se hebrejsky říká t’šuva, návrat a pokání. Ježíš z evangelií usiluje o něco nového, konkrétně o jeho následování. Je důležitý nejen kvůli tomu, co říká, ale také kvůli tomu, kým je.
Na tyto věci poukazují proroci, takže proroci nejsou zdaleka tak oblíbení jako kněží. Kněží neustále opakují stranickou linii, takže není důvod s nimi bojovat. Proroci však dělají obojí: spojují to nejlepší z konzervativního s tím nejlepším z liberálního, abychom použili současný jazyk. Ctí tradici a zároveň říkají, co je na tradici falešné. To je to, co mohou dělat plně duchovně zralí lidé.