Šestý týden: Cesta proroka
Otec Richard Rohr ve své připravované knize Slzy věcí zpochybňuje stereotypní křesťanské chápání proroka:
Jaká je tvoje představa proroka starého zákona?
Když si představíme starozákonního proroka – a je jich mnoho, více než třicet, včetně sedmi žen – většina z nás si představí rozzlobeného, divoce vlasatého člověka, který hřímá a běsní na lid Izraele za jeho četné hříchy nebo předpovídá budoucí zkázu. Někteří z proroků právě toto dělali, ale léta studia, rozhovorů a úvah mi ukázala, že tato převládající představa není tou nejpravdivější a nejdůležitější skutečností jejich práce, poslání a poselství. [1]
Rohr zkoumá cestu, kterou proroci odhalili v Písmu:
Je třeba najít souvislosti
Dokud se od tohoto zažitého stereotypu nevzdálíme, nebudeme proroky uznávat jako mluvčí pravdy, kteří prošli cestou, po níž je pravda vedla. Tato cesta vede proroky k nesmírnému smutku, který sdílejí s Bohem nad situací lidstva. Pokud nedovolíme, aby nám Písmo odhalilo toto vývojové porozumění, nemůžeme se k němu dostat. Hledáme jen izolované verše, které se nám hodí, a většina izolovaných výroků v první polovině života každého proroka je hněvivá.
Proroci zuří proti hříchu
Proroci zuří proti hříchu, jako by byli nad ním nebo lepší než on – a pak s ním přecházejí do solidarity. Pochopte prosím, že hřích není ani tak zloba jako zranění. Hřích je utrpení. Hřích je smutek. Mnozí z nás se této pravdě naučili při studiu závislostí, kde se jasněji ukázalo, že hřích si zaslouží soucit, nikoli odsouzení.
Bůh je navždy věrný
Hřích je také osobní zkušenost s tragickou absurditou skutečnosti. To nás vede k soucitu. Musíme mít soucit sami se sebou, s tím, jak jsme neschopní lásky, milosrdenství, odpuštění. Naše láska není nekonečná jako láska Boží. Je odměřená – a obvykle se odměřuje podle zaslouženosti. Takto však JHWH nezachází se starověkým Izraelem, který byl vždy nevěrný smlouvě. Bůh je navždy věrný. To je jediný konzistentní vzor.
Prorok nakonec vstupuje do solidarity s lidským utrpením
Nakonec prorok přestává stát nad, mimo nebo nadřazen realitě a vstupuje do solidarity s lidským utrpením a lidskou hříšností. Ježíš tak činí po celý svůj život, když se dotýká malomocných a jí s hříšníky. Vychází z cesty, aby žehnal těm, kdo trpí. My to však neumíme, dokud se stavíme výše než druhý a věříme, že nejsme hříšníci ani spolutrpící. [2]
Nové vědomí – trpělivost, láska
Na prorockých knihách Bible mám nejraději to, že ukazují celou řadu lidí ve vývoji jejich chápání Boha. Stejně jako většina z nás, i proroci začínali nejen s odsuzováním a hněvem, ale také s komplexem nadřazenosti, kdy se stavěli nad ostatní. Tento pohled se pak v průběhu jejich spisů různými způsoby rozpadá. Od hněvu a odsuzování se dostávají k novému vědomí, v němž se stávají podobnějšími Bohu: trpělivějšími jako Bůh, shovívavějšími jako Bůh, milujícími jako Bůh. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Tears of Things: Prophetic Wisdom for an Age of Outrage (Convergent, 2025), xiii.
[2] Adapted from Richard Rohr, “The Path of the Prophet,” ONEING 12, no. 2, The Path of the Prophet(2024): 7, 8. Available in print or PDF download.
[3] Rohr, Tears of Things, xviii.
Image credit and inspiration: Eddie Kopp, Untitled (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Prophets break things down in order to make room to create something new.