proroci

Úloha proroků

Šestý týden: Cesta proroka

V knize Slzy věcí Richard Rohr nabízí historii izraelských proroků a jejich jedinečnou roli:  

Proroci vyzývali k návratu k poslušnosti…

Proroci mnohokrát vyzývali Izrael, aby se vrátil ke smlouvě, kterou s ním Bůh uzavřel na hoře Sinaj. Poté, co Bůh vyvedl lid z egyptského otroctví, poskytl mu zákon, včetně Desatera, který měl řídit a utvářet jeho život v zaslíbené zemi. Měli se zdržet lhaní, krádeží, cizoložství atd. 

.. návratu k Bohu a spravedlnosti

To byla morálka 101, základní řád, bez něhož se společnost nemůže udržet. Lidé však obvykle selhávali, často katastrofálně. Nahradili ducha tohoto zákona kodexy čistoty a výkony. Zapomněli nejen na to, co slíbili, ale také na to, jak moc a jak hluboce se o ně JHWH stará. Tehdy i nyní bylo hluboce zapotřebí někoho, kdo by lid povolal k návratu k Bohu a ke spravedlnosti. Někoho, kdo by je varoval, kritizoval a zjevil jim Boží srdce. Říkáme jim proroci a potřebuje je každé náboženství. 

.. ke změně morálky a převládajícího  řádu

Po stovky klíčových let – počínaje rokem 1300 př. n. l. a pokračujíc obdobím izraelského království, exilu a dobývání – plnili tento nesmírně důležitý úkol proroci jako Samuel, Jonáš, Ámos, Izajáš, Jeremiáš a Ezechiel. Kromě toho, že říkali pravdu, byli také radikálními nositeli změn, posly Božího zjevení, učiteli morální alternativy a dekonstruktéry každého převládajícího řádu. Jak Izajáš 21, tak Ezechiel 3 popisují proroka jako „strážce“ nebo „strážce“, jehož úkolem je udržet Izrael v šílené poctivosti a zabránit mu, aby se spoléhal na zbraně, peníze, lži a moc, aby se udržel v bezpečí a pod kontrolou. 

Proroci tím získali licenci na kritiku a učili vůdce sebekritice

Tímto způsobem zavedli do starověkého náboženství zcela novou roli: oficiálně licencovaného kritika, ďáblova advokáta, který pojmenovává a odhaluje stinné stránky vlastní skupiny! Málokterá kultura, pokud vůbec nějaká, rozvíjí takovou protiintuitivní roli. Civilizace je ze své podstaty zaměřena na úspěch a budování a na sebekritiku má málo času. Znevažujeme ostatní a bez ustání se snažíme dokázat loajalitu k vlastnímu týmu. 

Naše ego potvrzované náboženstvím nás zotročuje a ponižuje druhé

Stejná dynamika funguje i dnes, kdy ti, kdo jsou u moci nebo se ji snaží získat, mají větší zájem na ochraně vlastních zájmů a pozic než na hledání spravedlnosti. Musíme si být věčně vědomi této skutečnosti: Pro neproměněné já je náboženství nejnebezpečnějším pokušením ze všech. Naše ego, pokud je potvrzeno náboženstvím, dostává plné povolení k zotročování, segregaci, ponižování, defraudaci a nafukování – protože všechny základy jsou pokryty předem přisouzenou ctností a domnělou nenávistí ke zlu.

Náboženství může být nejlepší, ale také nejhorší – proto jsou proroci na stráži

Právě to proroci odhalují ve svém plošném útoku na chrámový kult, kněžské třídy, samoúčelná přikázání a mezigenerační bohatství. „Tady buďte velmi opatrní!“ křičí neustále. Proroci vědí, že náboženství je nejlepší a že také hrozí, že bude nejhorší. Rádi si vybíráme strany a prohlašujeme se za bezhříšné, čisté a ortodoxní („správné“), aniž bychom měli důkazy, že je to pravda. To vždy překvapí všechny kromě proroků. 

Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org. 

Translated with DeepL.com (free version)

Prameny:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *