Týden čtyřicátý první: Prorocká naděje
Ve svých přednáškách o prorocích z roku 1980 se Richard Rohr zabývá poselstvím naděje, které se nachází v knize Izajáš:
Uprostřed vyhnanství píše Izaiáš „knihu útěchy“ – je prorokem důvěry a naděje
Prorok Izaiáš* píše lidem, kteří se stále nacházejí uprostřed neuvěřitelné bolesti a utrpení. Starověcí Izraelité jsou stále ve vyhnanství a v otroctví v Babylonu, a to už celá desetiletí. Dovedu si představit, že by je přemohla beznaděj. Přesto uprostřed jejich vyhnanství Izajáš píše knihu, kterou biblisté nazývají „Kniha útěchy“. Izajáš říká, že nespravedlnost a zlo nejsou konečnou skutečností. Naopak, konečnou skutečností je Boží útěcha a soucit. Prorok stojí na místě důvěry. Izajáš se stává prorokem naděje, protože ví, že Bůh není neutrální, ale že je zapojen do dějin. [1]
Rev. Douglas Donley píše o Izajášově naději pro lidi ve vyhnanství:
Otroci na plantážích potřebovali totéž – útěchu a naději
Zkušenost lidí, kterým druhý Izajáš psal, nebyla nepodobná zkušenosti předků mnoha lidí shromážděných v našich sborech, kteří byli vytrženi ze svých domovů v Africe a nuceni pracovat [v otroctví] na plantážích v Severní Americe a Západní Indii.
My jsme na tom v dnešním individualistickém světě podobně
Druhý Izajáš dává naději lidem, kteří se musí snažit zpívat posvátné písně v cizí zemi. Ve vyhnanství a zoufalství Izajáš hlásá slovo naděje. Příliš mnoho z nás ztratilo naději a vidí budoucnost jen jako bezútěšnou….. A tak lidem, kteří jsou v cizí zemi, s cizím jazykem, se zákony a náboženským přesvědčením, které se snaží potlačit jakoukoli integritu, kterou mohou mít k dispozici, Bůh skrze Izajáše říká tato slova útěchy a naděje:
Vyjdete s radostí,
a budete vedeni zpět v pokoji;
hory a pahorky před vámi
se rozezpívají,
a všechny polní stromy budou tleskat. (Izajáš 55,12) [2].
Rohr pokračuje: „Všichni jsme si vědomi, že se nám daří:
Naděje je určena pro naši přítomnost a její pochopení
Rohr: „Naděje není primárně určena pro budoucnost. Je pro přítomnost! Naděje je způsob vnímání času a chápání přítomnosti. Je to způsob, jak zakoušet a přijímat přítomnost. Dává nám schopnost vstoupit do budoucnosti novým způsobem. V tomto smyslu můžeme naději nazvat pravým realismem, protože naděje bere vážně všechny mnohé možnosti, které naplňují přítomný okamžik. Naděje vidí všechny alternativy; rozpoznává a vytváří alternativní vědomí. To je naděje proroka.
Vnímáme-li přítomnost, nacházíme alternativu k tomu jak nás může oslovit Boží láska
Člověk, který dokáže plně vidět přítomný okamžik, není nikdy beznadějný. Beznaděj je zkušenost, při níž je zrak člověka zaměřen jedním směrem: „Jediný způsob, jak budu šťastný, je ten, že se stane to a to.“ A tak je to. Když si dokážeme představit jen jeden způsob, jak být šťastní, nepoznáváme plnost a možnosti okamžiku. Zhroutíme se, pokud je nám naše jediná cesta odňata. V tom spočívá síla proroků – rozpoznat, že vždy existuje jiný způsob, jak se může naplnit zaslíbení, jiný způsob, jak nás může oslovit božská láska. [3]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Prophets (San Antonio, TX: Catholic Charismatic Bible Institute, 1980), audio recording. No longer available for purchase.
[2] Douglas M. Donley, “Isaiah 55:10–13: Pastoral Perspective,” in Feasting on the Word: Preaching the Revised Common Lectionary, Year C, vol. 3, ed. David L. Bartlett and Barbara Brown Taylor (Louisville, KY: Westminster John Knox, 2010), 52.
[3] Rohr, Prophets.
* The Book of Isaiah is the product of several different prophets writing in different periods of Israel’s history. Scholars typically distinguish between three sections in the book: chapters 1-39 are known as First Isaiah, chapters 40-55 as Second Isaiah, and chapters 56-66 as Third Isaiah. First Isaiah is most probably the 8th century BCE prophet whose name the book bears. Second Isaiah wrote during the Babylonian exile in the 6th century BCE and Third Isaiah (probably more than one prophet) wrote during the return from exile after 539 BCE.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, White Daisies Rhapsody (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snoopy—Early Sun Display on Earth (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snow Reflection on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
A rainbow hope, curved and welcoming, bends toward the horizon.