Rozšíření naší víry

Týden čtyřicátý první: Prorocká naděje

Margaret Swedishová, obhájkyně ekologické celistvosti, věří, že naše doba planetární krize nás vybízí k hlubší a širší víře: 

Blížíme se ke konci současného svtěa?

Švédka vyzývá k hlubší víře: “Blížíme se ke konci světa, nebo alespoň ke konci jednoho světa. To, jak skončí, bude do značné míry záležet na nás. Máme před sebou mnoho možností, ale ne tuhle – že svět, který známe, končí. To, co nám bylo důvěrně známé jako rámec, v němž jsme žili své životy po velmi dlouhou dobu, končí…. 

Asi potřebujeme být upřímní a realističtí

Je na nás, abychom rozšířili svou zkušenost víry tak, aby zahrnovala celou realitu naší svízelné situace a aby se stala základem rozhodnutí, která budeme od této chvíle činit. Právě to udělal Ježíš – postavil se svému světu plně a upřímně, nevyhýbal se utrpení ani znepokojivým požadavkům, které na něj kladlo. Nyní potřebujeme víru, která nám pomůže čelit tomuto světu, který jsme si sami vytvořili … a pomůže nám najít cestu skrze něj a za něj….. 

Hledáme nový vztah s Bohem

Protože se nám to všechno může zdát skličující a děsivé, hledáme také zkušenost s Bohem, vztah, který je dostatečně velký – a zároveň dostatečně blízký -, aby dokázal čelit dezorientaci, závrati a pocitu vytěsnění, které pociťujeme…. Hledáme … místo pro zkušenost s Božstvím v něm, nový pocit našeho skutečného domova, našeho cenného místa ve vesmíru a na této planetě, duchovní prostor dostatečně velký, aby pojal všechny naše obavy a naděje, naše otázky a zmatenost….. 

Hledáme Boha s vášní a láskou

Potřebujeme smysl pro Boha, který nás nebude vybízet ke zmenšování, k ústupu do osobních hříchů s očekáváním nějaké spásy mimo a mimo toto větší drama naší země a vesmíru. Potřebujeme smysl pro Boha, který se tohoto dramatu chopí naplno, s naléhavostí, vášní a láskou, jako to učinil Bůh zjevený v Ježíši Kristu. [1]

Sdílení rituálů a příběhů naší víry nás může posilovat a vyživovat: 

Zřeknutí se, prostota, sdílení společných věcí, sestupná mobilita

Naše víra nám nabízí vhled do cesty vpřed, vizi, která nám může pomoci vycítit cestu k novému světu, který musíme vytvořit. Do jejích hlubin nesaháme pro něco duchovně nadřazeného, ne pro svatější způsob života než ostatní…. Zřeknutí se, prostota, sdílení společných věcí, sestupná mobilita, to už nejsou jen obdivuhodné vlastnosti duchovně moudrých a pokročilých, staly se nutností pro budoucí život. 

Najít nové místo, kde nalezneme oporu

Jakými lidmi se staneme? Až přijmeme tento obtížný úsek našeho pozemského příběhu, budou tyto společné příběhy a rituály [víry] důležité pro vyjádření našich obav a nadějí, našeho smyslu pro cíl, našich vizí nového světa, pro uzdravení, regeneraci, naději přesahující “konec světa”. Nabízejí nám místo, kde můžeme čerpat sílu, budovat společenství a nacházet oporu na dlouhou dobu při nezbytných proměnách. Nepřenášejí nás mimo víru, ale hlouběji do ní. [2] 

Prameny:

[1] Margaret Swedish, Living beyond the “End of the World”: A Spirituality of Hope (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2008), 158, 160–161. 

[2] Swedish, Living beyond the “End of the World,” 203. 

Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, White Daisies Rhapsody (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snoopy—Early Sun Display on Earth (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snow Reflection on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image

A rainbow hope, curved and welcoming, bends toward the horizon.