Týden čtyřicátý první: Prorocká naděje
Richard Rohr se zamýšlí nad prorockým úkolem integrovat naše individuální a kolektivní vzpomínky, což v nás vytváří podmínky pro naději:
Rozhojňovat porozumění a zkušenost
Paměť je velmi často klíčem k porozumění. Paměť integruje, usmiřuje a staví jednotlivé údy do perspektivy jako součást celku….. Abychom dokázali rozpoznat, co Bůh dělá, a tedy kdo Bůh je, musíme se modlit jako Pavel, „aby se vaše láska stále více rozhojňovala v porozumění i v bohatství zkušeností“ (Flp 1,9)…..
Prožívejme vzpomínky
Naše paměť na to, že Bůh na nás pamatuje, bude dálnicí do budoucnosti, přímou cestou Páně, kterou slíbil Jan Křtitel [viz Lk 3,3-6]. Kde není vzpomínka, tam nebude bolest, ale ani naděje. Paměť je základem bolesti i radosti. Obojí si musíme znovu připomínat; zdá se, že jedno bez druhého nemůžeme mít. Nebuďme příliš rychlí v „léčení všech těch vzpomínek“, pokud to neznamená také jejich hluboké procítění a přijetí všech do našich dějin spásy. Zdá se, že Bůh nás vyzývá, abychom trpěli celou skutečností, abychom si připomínali to dobré spolu s tím špatným. Možná je to směr cesty k novému pohledu a nové naději. Paměť vytváří připravenost ke spáse, prázdnotu k přijetí lásky a plnost k radosti z ní…..
Ve vzpomínce máme nový vhled
Pouze ve zkušenosti a vzpomínce na dobro máme sílu postavit se této smrti [způsobené zlem]. Jak říká Baruch Jeruzalému, musíme se „radovat, že na tebe Bůh pamatuje“ [5,5]. V této vzpomínce máme nový zrak a zlo může být pohlceno a zahlazeno.
Vybírejte si poctivé přátele, kteří vám pomohou vzpomínat
Je zapotřebí jakéhosi proroka, který vidí jasně, který již dříve prošel touto cestou, který si vše pamatuje, aby nás vedl dál než k našemu zablokovanému, selektivnímu a částečnému vzpomínání: „Jeruzaléme, svlékni svůj plášť smutku a bídy, oblékni si od Boha navěky nádheru slávy“ [Baruch 5,1]. Pečlivě si vybírejte své přátele a naslouchejte těm, kteří k vám mluví pravdu a pomáhají vám na vše pamatovat…..
Pros také Ježíše, abys vzpomenul
Pros Boha o společníky (někdy jen Ježíše!), kteří s tebou půjdou po dálnici vzpomínání, zaplní údolí a srovnají hory a kopce, narovnají klikaté cesty a uhladí drsné stezky. Pak lidstvo spatří Boží spásu.
Pokání vyplývá ze vzpomínání
Pokání, k němuž nás Křtitel vyzývá, spočívá v rozpomínání se, a to ve společném rozpomínání se a následném nesení důsledků tohoto rozpomínání. Není to snadné, protože břemeno znovupamatování je velké. Ale musíme se o to pokusit v zájmu pravdy…..
Naše naděje leží skrytá v minulosti
Takže „Vzhůru, Jeruzaléme! Postav se na výšiny, pohlédni na východ a uvidíš“ celý svůj život. Podívejte se na to, co Bůh daroval zdarma. [Naše naděje leží skrytá v minulosti. „A raduj se, že na tebe Bůh pamatuje“ [Baruch 5,5].
Prameny:
Richard Rohr, Near Occasions of Grace (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1993), 3–5.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, White Daisies Rhapsody (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snoopy—Early Sun Display on Earth (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snow Reflection on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
A rainbow hope, curved and welcoming, bends toward the horizon.