Třetí týden: Udržování napětí
Autorka Debie Thomasová se zamýšlí nad paradoxem Ježíšova podobenství o plevelu a pšenici:
Nepřítel na poli
V Matoušově evangeliu [13,24-30] nás Ježíš vyzývá, abychom se odvážně opřeli o paradox. Hospodář zasévá na svém poli semena. Zatímco všichni spí, na pole se vplíží nepřítel, zaseje mezi pšenici plevel a odejde. Když rostliny vzejdou, hospodářovi služebníci jsou zmateni. „Mistře, copak jsi na svém poli nezasel dobré semeno?“ ….. Odkud se vzal ten plevel?“ Hospodář je neušetří pravdy: „To udělal nepřítel“ (13,27-28).
Zatím ho tam nechte
Když se však služebníci nabídnou, že plevel vytrhají, hospodář je zarazí. „Ne, protože při sběru plevele byste spolu s ním vytrhali i pšenici. Nechte je obě růst společně až do sklizně. V době žní nařídím svým žencům, aby plevel posbírali, svázali a spálili, a pak pšenici shromáždím do své stodoly“ (13,29-30).
Paradox
Když o tomto podobenství přemýšlím, vidím, že Ježíš žádá své následovníky, aby drželi v napětí zdánlivě protichůdné pravdy. První: zlo je skutečné, škodlivé a je mezi námi. Za druhé: naše reakce na zlo musí zahrnovat jak uznání, tak zdrženlivost…..
Jsem horlivec pro pole bez plevele?
Mám tendenci se rozčilovat nad plevelem. Plevel v mém vlastním životě i plevel v životě ostatních lidí. Mám sklon být horlivý, kázat a horlit za čistotu pole. Posedlý poctivostí hospodáře. Netrpělivý na rychlou a čistou sklizeň.
Nejsem pokorný
Také, stejně jako služebníci, mám sklon vést spíše sebejistě než pokorně, pokud jde o morální zahradničení: „Ježíši, věř mi, vím, jak oddělit plevel od pšenice. Pusť mě k tomu, prosím, a já ti to pole v mžiku vyčistím!“ A tak se snažím, aby se mi to podařilo.
Neexistuje způsob, jak se zbavit všeho špatného, aniž bychom narušili vše dobré.
Ale Ježíš říká ne. „Ne“ a „počkej“. Ježíš trvá na trpělivosti, pokoře a zdrženlivosti, pokud jde o hlídání hranic pole. Žádá nás, i když uznáváme zhoubnou realitu zla, abychom přijali jeho načasování namísto našeho, pokud jde o jeho zničení. Proč? Protože není možné, abychom hlídali pšeničné pole, aniž bychom poškodili pšenici. Neexistuje způsob, jak se zbavit všeho špatného, aniž bychom narušili vše dobré. Když spěcháme před Bohem a začneme trhat plevel … škodíme sobě i poli. Naše upřímnost se zvrhne v aroganci. Naše láska se mění v odsuzování. Naše svatost se mění v pokrytectví. Pole trpí.
Pozor na jednoznačné pravdy
Tomáš chápe, že Ježíš nás vyzývá, abychom se drželi paradoxu:
Zlo je skutečné, škodlivé a je mezi námi a naše vlastní reakce na zlo musí zahrnovat jak uznání, tak zdrženlivost.
Pokud vás tato dvojznačnost znepokojuje, pak nezapomeňte, že nás podpírá Bůh, který je příliš velký na jednorozměrné pravdy, a to je dobře. Nejde o to, že by nás držel paradox, ale o to, že paradox drží nás. Drží nás na hlubokém místě. Na dostatečně hlubokém místě. Na velkorysém místě. Ačkoli my se možná paradoxu bojíme, Bůh ne. Jsme v bezpečí, dokonce i v rozporech. Možná plevelně, ale bezpečně.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
Debie Thomas, Into the Mess and Other Jesus Stories: Reflections on the Life of Christ (Eugene, OR: Cascade Books, 2022), 141, 142–143.
Image credit: Oliver Hotakainen, Untitled (detail), Finland, 2021, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
How do we keep fire afloat on water? How do we act for justice and stay humble and listening?