Třetí týden: Udržování napětí
Vše, co je skryté, vše, co je jasné, jsem poznal, poučen Moudrostí…. V ní je duch inteligentní, svatý, jedinečný, rozmanitý, jemný, činný, pronikavý, nezkalený, jasný, nezranitelný, laskavý, … spolehlivý, neochvějný, všemocný, všepronikající….. Proniká a prostupuje všemi věcmi. Je neposkvrněným zrcadlem Boží činné moci…. Ona činí všechny věci novými. V každé generaci přechází do svatých duší.
-Moudrost 7,21-24.26.27, Jeruzalémská bible
Richard Rohr věří, že moudrost vzniká ze života s paradoxem.
Velká dogmata církve jsou vždy paradoxní
Kdykoli učím, nesnažím se měnit žádná dogmata nebo přesvědčení, ale pouze mysl, s níž tato dogmata chápe. Tato nová mysl souvisí s tím, že vidí a myslí paradoxně – chápe pravdu něčeho, co se zdá být v rozporu. Velká dogmata církve jsou téměř vždy zcela paradoxní: Bůh je jeden a tři, eucharistie je chléb a Ježíš.
Fundamentalismus se nedokáže vypořádat s paradoxem
Protože paradox podkopává duální myšlení v jeho kořenech, dualistická mysl okamžitě napadá paradox jako slabé myšlení nebo zmatek, který je jaksi oddělený a podřízený tvrdé logice. Moderní fenomén fundamentalismu vykazuje téměř naprostou neschopnost vypořádat se s paradoxem a ukazuje, jak moc jsme ustoupili. Církev se dnes snaží dohnat to, co mystici věděli vždy a co dnes učí i velcí vědci.
Paradox je potřeba vidět kontemplativně
Dějiny spirituality nám říkají, že se musíme naučit přijímat paradoxy, jinak nikdy nebudeme nic milovat ani správně vidět. Výše uvedený úryvek personifikující Moudrost je pronikavým popisem toho, jak člověk vidí paradoxně a kontemplativně.
Potřebujeme se naučit žít s paradoxy
Každý z nás se musí naučit žít s paradoxy, jinak nedokáže žít klidně a šťastně ani jediný den svého života. Ve skutečnosti se dokonce musíme naučit paradox milovat, jinak nikdy nebudeme moudří, shovívaví a nebudeme mít trpělivost dobrých vztahů. „Nezakalená zrcadla“, jak říká Moudrost, přijímají celý obraz, který vždy zahrnuje temnotu, světlo a jemné odstíny světla, které dělají tvar, formu, barvu a strukturu krásnou.
Sama skutečnost i život je paradoxní
Skutečnost je paradoxní. Jsme-li upřímní, vše je střetem protikladů a na této stvořené zemi není nic, co by nebylo zároveň směsicí dobrého a špatného, užitečného a neužitečného, láskyplného a šíleného, živého a umírajícího. Svatý Augustin to nazval „pašijovým tajemstvím“.
Ježíš je vzorem totálního paradoxu
Západní křesťanství má tendenci objektivizovat paradoxy v dogmatických prohlášeních, která vyžadují mentální souhlas namísto jakéhokoli vnitřního prožitku zjeveného tajemství. My tyto paradoxy „uctíváme“ alespoň v živé srážce protikladů, kterou nazýváme Ježíš. Tento přístup však má tendenci nedávat lidem základní princip, který nás Ježíš, Kristus, přišel naučit o životě a o nás samých. Ježíš jako ikona Kristova vědomí (1 Kor 2,16) je právě vzorem totálního paradoxu: lidský a zároveň božský, fyzický a zároveň duchovní, zabitý a zároveň živý, bezmocný a zároveň mocný.
Ježíš odhaluje velké kosmické tajemství a vyzývá nás, abychom stejnou pravdu viděli v sobě a v celém stvoření.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Naked Now: Learning to See as the Mystics See (New York: Crossroad Publishing, 2009), 144–145, 147
Image credit: Oliver Hotakainen, Untitled (detail), Finland, 2021, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
How do we keep fire afloat on water? How do we act for justice and stay humble and listening?