Čtrnáctý týden: Jonášovo znamení
Presbyteriánská pastorka Rachel Srubasová píše o paradoxu, který je jádrem Velkého pátku a třídenního „tridua“ Svatého týdne:
Tři noci v srdci země(v břiše obludy)…
Ježíš předjímal své zatčení, umučení a pohřbení a nazval toto triduum „třemi dny a třemi nocemi … v srdci země“ a přirovnal je k cestě proroka Jonáše „v břiše mořské obludy“ (Mt 12,40). Thomas Merton, geniální kontemplativní spisovatel dvacátého století … také psal o Jonášovi (nebo jak ho Merton a další nazývali, Jonáš). V knize Znamení Jonášovo , … Merton řekl: „Bylo to v době, kdy Jonáš cestoval tak rychle, jak jen mohl, pryč od Ninive směrem k Tharsis, když byl vržen přes palubu a spolknut velrybou, která ho odnesla tam, kam Bůh chtěl, aby šel….. I naše chyby jsou výmluvnější, než si myslíme.“ [1]
….ztratit znamená získat a zemřít znamená žít
Smysl pro posvátnou ironii, pro výmluvné omyly, po staletí umožňoval křesťanům nazývat pátek Ježíšovy trýznivé popravy „dobrým“. Nejedná se o to, že by se na strašlivou a nespravedlivou tragédii nahlížela šťastně. Velký pátek a celý křesťanský život je o přijetí paradoxu. Ježíšovo učení a jeho smrt odhalují posvátné rozpory. Pravda, které se vy i já možná snažíme vyhnout, bolest, které se neradi díváme do tváře, ukazují cestu k našemu osvobození od uhrančivých lží, které udržují naše utrpení. Když vy i já přijmeme Ježíšův základní paradox – že ztratit znamená získat a zemřít znamená žít -, přicházíme k Bohu, který shromažďuje rozbité kousky světa a činí je úplnějšími a krásnějšími, než byly před rozbitím. Bůh integruje všechny roztříštěné duality do celistvosti života, kterou křesťané nazývají věčnou spásou. Je to život, který můžeme žít tady a teď, z milosti a víry. Je to život, k němuž postní doba vždy směřovala.
Stejně jako otec Richard považuje Srubasin kříž za „srážku protikladů“, která nás vede hlouběji do reality a Boží přítomnosti:
Bez osudného pádu nelze žít slavný vzkříšený život
Po svém oslavném vjezdu do Jeruzaléma (který křesťané slaví na Květnou neděli) Ježíš řekl svým učedníkům: „Přišla hodina, aby byl Syn člověka oslaven. Amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane jen jediným zrnkem; jestliže však odumře, přinese mnoho ovoce“ (Jan 12,23b-24). Věnujte pozornost tomuto klíčovému „pokud“a pochopte: bez osudného pádu nelze žít slavný vzkříšený život.
Paradoxy života…
Z tohoto božského paradoxu vyplývá, že bez vášně nemůže existovat soucit, žádná citlivá milující laskavost, pokud nejdříve nepřijde utrpení. Dokud Bůh nakonec nespraví všechny rozbité části stvoření, přijde utrpení…..
…nás dovedou k nalezení věčného Boha
„Poznáte pravdu,“ řekl Ježíš těm, kdo mu uvěřili, „a pravda vás osvobodí“ (Jan 8,32). Svou jasnozřivou upřímností Ježíš odhalil svatou, ironickou celistvost. Popírání bolesti by ji ještě zesílilo, ale konfrontace s tvrdými fakty života a smrti by lidi zavedla hluboko do reality, jediného místa, kde lze nalézt věčného Boha.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version),mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Thomas Merton, The Sign of Jonas (San Diego, CA: Harcourt, 1953, 1981), 10–11.
Rachel M. Srubas, The Desert of Compassion: Devotions for the Lenten Journey (Louisville, KY: Westminster John Knox Press, 2023), 167–168, 169.
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, North Cascades Sunrise. Jenna Keiper, Photo of a beloved artpiece belonging to Richard Rohr (Artist Unknown.) McEl Chevrier, Untitled. Used with permission. Click here to enlarge image.
One of Richard Rohr’s favorite art pieces about the prophet Jonah and the whale.