Čtrnáctý týden: Jonášovo znamení
Otec Richard popisuje Jonášovo znamení jako vzor smrti a vzkříšení, kterým musí každý z nás kráčet, stejně jako Ježíš:
Jediné znamení – Jonáš
Toto „naslouchání a zachovávání“ Božího slova je skvěle ilustrováno tím, co se zdá být pro Ježíše ústřední metaforou: „Jonášovo znamení“ (Lk 11,29-30). Říká, že je to jediné znamení, které dává! (Zpozorněte, hledači zázraků, zjevení a uzdravení).
„Kristus zemřel, Kristus vstal z mrtvých, Kristus přijde znovu.“
Zdá se, že je ochoten urazit „ještě větší“ dav, který stojí před ním, a říká, že je to „zlé pokolení, které chce znamení“, což bych se sám bál říci. Přesto je jasné, že Ježíš nyní objasňuje jádro svého poselství, tajemství víry. Augustin ho později nazval „velikonočním tajemstvím“ a slaví se při každé eucharistii: „Kristus zemřel, Kristus vstal z mrtvých, Kristus přijde znovu.“
To je cesta Ježíšova
Bez Jonášova znamení – vzoru nového života pouze skrze smrt („v břiše velryby“) – zůstává křesťanství do značné míry impotentní ideologií, dalším způsobem „vítězství“ namísto bolesti víry. Nebo se stává jazykem vzestupu namísto zrádné cesty sestupu, která charakterizuje Jonáše, Jeremiáše, Jóba, Jana Křtitele a Ježíše. Po Ježíši jsme my křesťané používali metaforu „cesta kříže“, i když se z ní bohužel stalo „to, co Ježíš udělal, aby nás zachránil“ – neboli negativní teologie vykoupení – namísto nezbytného vzoru, který je vykupitelský pro nás všechny. Ježíš se stal kosmickým řešitelem problémů místo učitele cesty.
Nejde jen o vzestup, ale předtím o sestup
Tato jediná velká cesta byla uctívána i v tradicích východních náboženství: Šiva, hinduistický bůh destrukce a regenerace. Vzor Jonáš-Job-Ježíš byl pro obyvatele Západu těžko rozpoznatelný a přijatelný, protože my jsme vždy na vzestupu a neustálém pokroku. Jonášovo znamení je však jádrem věci. [1]
Thomas Merton (1915-1968) v knize Jonášovo znamení píše o univerzální symbolice Jonášova příběhu, která se zjevuje v dětské představivosti:
Jonášovo znamení je do nás vepsáno do naší bytosti
Bratr Jan od Boha dostal od jedné sestry z jedné školy kdesi v Milwaukee…. spoustu dětských obrázků. Na většině z nich byl Jonáš ve velrybě nebo v její blízkosti. Jsou to jediná skutečná umělecká díla, která jsem za deset let od svého vstupu do Getseman viděl. Ale napadlo mě, že tyto moudré děti kreslí obrázky svého vlastního života. Věděly, co se skrývá v jejich vlastním nitru. Dávaly to všechno na papír dřív, než měly šanci vyrůst a zapomenout. Dokazovaly … že v samotné přirozenosti [lidí] je něco, co očekává Vykupitele a vzkříšení z mrtvých. Jonášovo znamení je vepsáno do naší bytosti. Není divu, že tomu tak je, když celé stvoření je pozůstatkem Stvořitele, ale zároveň obsahuje, všude vepsané, v symbolech, ekonomii našeho Vykoupení. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Good News According to Luke: Spiritual Reflections (New York: Crossroad,1997), 152.
[2] Thomas Merton, The Sign of Jonas (San Diego, CA: Harcourt, 1953, 1981), 341.
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, North Cascades Sunrise. Jenna Keiper, Photo of a beloved artpiece belonging to Richard Rohr (Artist Unknown.) McEl Chevrier, Untitled. Used with permission. Click here to enlarge image.
One of Richard Rohr’s favorite art pieces about the prophet Jonah and the whale.