Pokud bereme Ježíše vážně jako proroka, pomůže nám to v našich mezicírkevních rozhovorech, protože jiné náboženství berou roli proroka vážně.
Svoboda pro plnější život
Ježíš se vůbec nezajímal o obvyklou „správu hříchů“, kterou mnoho duchovních považuje za svou práci. Viděl, že Ježíš nebyl překvapen ani rozrušen tím, co obvykle nazýváme hříchem. Ježíš byl rozrušený lidskou bolestí a utrpením. Co jiného znamenají všechny příběhy o uzdravení? Tvoří polovinu evangelií! Ježíš se nezaměřoval na hřích. Ježíš šel tam, kde byla bolest. Kamkoli našel lidskou bolest, tam šel, tam se dotkl a tam uzdravil.
Evangelium do života a život do evangelia
Když Ježíš čelil rostoucímu tlaku – včetně tlaku ze strany svých přátel –, aby přestal vystupovat proti nespravedlnosti, Ježíš dal jasně najevo, že následování ho bude vyžadovat sebeobětování, nepohodlí a možná i nebezpečí. Jak mi to mohlo dříve uniknout? Možná právě tento nový způsob vnímání byl tím, co znamenalo „život podle evangelia“.
Kontemplace a nenásilí
Tato vnitřní cesta – modlitba, smrt ega a mystické sjednocení – je sama o sobě zjevením: že zaslíbená země není jen politickou realitou, ale také psychologickou a duchovní. Pod falešným já a reaktivními emocionálními programy (jak to vyjádřil Thomas Keating) leží naše „původní požehnání“. Nebo jak nám Richard Rohr znovu a znovu připomíná: Imago Dei – božské přebývání – je již uvnitř.
Ježíš: Učitel moudrosti
Pokud budete následovat příklad Ježíše a naslouchat svému osudu a předurčení, budete muset jít svou vlastní cestou a přizpůsobit jednoduchá, radikální učení svému vlastnímu povolání a okolnostem. Budete vyvolávat království svým vlastním stylem, učiníte svůj život malým hořčičným semínkem, budete pěstovat plevel svých myšlenek a stanete se ztělesněním morální krásy a duchovní inteligence, které se nacházejí v evangeliích.
Moudrý rabín
Ježíš byl učitelem moudrosti. Jeho poselství nebylo poselstvím pokání (alespoň v obvyklém smyslu, jak ho chápeme) a návratu k smlouvě. Spíše se držel moudrosti: transformace lidského vědomí. Kladl ty nadčasové a hluboce osobní otázky: Co to znamená zemřít, než zemřeš? Jak se zbavit svého malého života, abys našel ten větší? Je možné žít na této planetě s velkorysostí, hojností, nebojácností a krásou, které odrážejí samotnou Božskou bytost? To jsou otázky moudrosti a tvoří celé pole Ježíšova zájmu.
Větší stůl pro všechny
Eucharistie má za cíl identifikovat nás pozitivním, inkluzivním způsobem, ale v tom ještě nejsme příliš zběhlí. Upřímně řečeno, nevíme, jak dosáhnout jednoty. Mnozí dnes chtějí učinit svaté přijímání „odměnou pro dokonalé“, jak poznamenal papež František
Příklad pro nás všechny
Skutečnost se převaluje v cyklech smrti a vzkříšení, smrti a vzkříšení, smrti a vzkříšení. V Ježíšově vzkříšení jsme ujištěni, že to je vzor pro všechno – že i my a každý, kdo trpí, bude vzkříšen. To je to, co Bůh dělá pro trpící skutečnost. Co my ukřižujeme, co skutečnost ukřižuje, to Bůh proměňuje.
Církev, která napodobuje Ježíše
Stále říkáme: „Milujeme Ježíše,“ ale spíše jako postavu Boha než jako někoho, koho bychom měli napodobovat. Zdá se, že čím více o Ježíši mluvíme, tím méně času máme na to, abychom dělali to, co řekl.
Přežívání s Ježíšem
Můžeme se naučit přijmout sami sebe a můžeme pracovat na vytvoření lepšího světa. Věci nebudou jenom hezké. Proměna je proces. Přesný jazyk pro víru není, že „jsme spaseni“, ale že „prožíváme spaseni“.