Třináctý týden: Bezmoc
Učitel CAC James Finley, který byl v dětství zneužíván svým otcem a později knězem, jemuž důvěřoval, se s námi podělí o to, jak svou bezmocnost přinesl Ježíši:
Traumata jsem svěřil Ježíši
Zdálo se, že stejně jako mě moje pasivita traumaticky spojila s otcem, tak mě moje pasivita traumaticky spojila s knězem.
Právě uprostřed této cesty do nikam jsem začal vnímat, že mě Bůh vyzývá, abych se vzdal snahy překonat svůj strach a místo toho přinesl své pocity strachu a studu Ježíšovi…..
Hledal jsem jej ve svých představách
Pocitová potřeba modlit se tímto způsobem mě vedla k tomu, že jsem si jako v nějakém bdělém snu představoval, že jsem sám za měsíční noci v zahradě, kam podle evangelií chodil Ježíš trávit celé noci o samotě v modlitbě. V duchu jsem viděl a cítil, jak se tu a tam hledám, jak hledám Ježíše, abych se s ním mohl podělit o to, jak jsem bezmocný, abych byl věrný tomu, kým jsem cítil, že mě volá být…..
Pak jsem se s ním potkal
Pak jsem se najednou rozhlédl sem a tam a uviděl Ježíše, jak sedí sám v měsíčním světle na okraji mýtiny. Přešel jsem mýtinu a poklekl u jeho nohou. Cítil jsem jeho ruku na svém rameni, když jsem se k němu naklonil, abych mu šeptal do ucha a odhalil břemeno své slabosti a strachu založené na studu.
Vše jsem mu řekl a on řekl miluji tě
Poté, co jsem vylil vše, co bylo mé zraněné a bolavé srdce pohnuto a schopno říci, Ježíš si mě přitáhl k sobě a zašeptal mi do ucha tři slova, která mě osvobodila, slova, která ve mně dodnes doznívají. Slyšel jsem ho šeptat: „Miluji tě!“
Prostoupila mne nezměrná šíře milosrdné lásky
Omámený a ohromený tím, že jsem byl tak nevysvětlitelně milován, mi duch ve mně dal najevo, co jsme já i Ježíš čekali, až mi to řekne. Naklonil jsem se tedy blíž a zašeptal Ježíšovi své tajné „Miluji tě“. A v tom okamžiku mezi námi došlo k uvědomění, že tato záležitost je jednou provždy vyřešena. Věc spočívala v tom, že dobrá zpráva o Boží lásce k nám se nikdy neměří naší schopností být věrní tomu, kým víme, že nás Bůh ve svém srdci volá být. Jediným měřítkem Boží lásky k nám je totiž nezměrná šíře Boží milosrdné lásky, která nás prostupuje a bere si nás k sobě uprostřed našich kolísavých a bludných cest.
Jim nám nabízí tuto modlitbu a požehnání:
Kéž se každý z nás ve chvílích, kdy se zdá, že je vše ztraceno, naučí, že naše neznámé zítřky přinesou ještě více nebezpečí. Vzejde z nichž ještě více nepředvídatelných požehnání. A že naše prozřetelnostní cesta všemi těmito zkušenostmi je neustálou generální zkouškou na naši blížící se smrt, při níž se náš úplný zánik otevře našemu věčnému naplnění a osvobození.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinapisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
James Finley, The Healing Path: A Memoir and an Invitation (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2023), 85–87, 93–94.
Image credit: A path from one week to the next—Jenna Keiper, Mystic. Jenna Keiper, North Cascades Sunrise. Jenna Keiper, Jonah. Used with permission. Click here to enlarge image.
Regardless of the conditions we find ourselves in, we learn to navigate in the midst of our lack of control.