Šestý týden: Sedm příběhů: Druhá část
Gareth Higgins a Brian McLaren popisují, jak nás Ježíš zve do Sedmého příběhu:
Příběh smíření a osvobození
[Ježíš] radikálně přerušil šest příběhů a řekl, že místo toho, abyste věci získávali a bránili druhým v jejich získávání, nemůžete vlastně vlastnit věci především pro sebe. Namísto stavění zdí jste zváni k tomu, abyste svému bližnímu projevovali stejnou laskavost, jakou byste chtěli, aby on projevoval vám, abyste oslavovali jeho radosti a truchlili nad jeho ztrátami. Ještě provokativnější: místo porážení nepřátel se po vás žádá, abyste je milovali. Tomu říkáme příběh smíření-osvobození.
My a oni? Ne!
Nejrevolučnější část sedmého příběhu… je tato: v každém ze šesti příběhů jsou lidé pány „svého“ panství, svět je rozdělen na „my“ a „oni“ a smyslem života je být sobeckou ekonomickou jednotkou, produkující hojnost, kterou si ponecháte pro sebe a svou skupinu. Všech šest příběhů je založeno na reakci na přání druhých lidí; v lepším případě vybízejí k odloučení, v horším k násilí; a snaží se vyhnout utrpení….. A ve světě, kde máme moc zničit sami sebe, jsou evolučně nevhodné.
V Sedmém příběhu však lidé nejsou … pány „naší“ oblasti, ale partnery v evoluci dobra. [1]
Potřebujeme silný motiv, ne vnutit lidstvu další verzi pokoje
McLaren hovoří o svobodě vytvořit lepší příběh a o tom, jak Ježíš žil Sedmý příběh:
Myslím, že by bylo nebezpečné, kdyby byla všem vnucena nějaká verze Sedmého příběhu, aby se dosáhlo světového míru. V Sedmém příběhu je něco, co musí být silné, aniž by uplatňovalo moc, a musí být přesvědčivé, aniž by zahnalo lidi do kouta. Musí v něm být něco, co zahrnuje svobodu, objevování a volbu…..
Činit pokání znamená přehodnotit svůj příběh
Nepotřebujeme příběh, který by chtěl vymazat všechny ostatní. Potřebujeme příběhový prostor, který vybízí lidi, ať už jsou součástí jakéhokoli příběhu, aby se zastavili a přemýšleli: „Nelíbí se mi, kam tento příběh směřuje, a nelíbí se mi, jak to skončí. Je možné, že existuje lepší příběh? Mohli bychom udělat změnu a najít lepší konec?“. O tom jsou podle mě dobré zprávy. Ježíš například chodil a říkal: „Čiňte pokání.“ To je pravda. Nemyslím si, že to nutně znamená, že bychom se měli cítit provinile a zahanbeně kvůli věcem, které jsme udělali. Myslím, že to znamená přehodnotit příběh svého života a otevřít se jinému a lepšímu konci.
Ježíšův příběh lásky
Ježíš se nevzdává svého příběhu, ale až do samého konce žije tento sedmý příběh. V příbězích o vzkříšení se nevrací se slovy: „Dobře, dost bylo toho příběhu o lásce. Vrátím se podruhé, abych se všem těm lidem pomstil.“ To je pravda. Příběh o vzkříšení zní: „Pokračujme v tomto příběhu.“ V tomto příběhu je to tak. Říká svým následovníkům, aby šli do celého světa a pokračovali v tomto příběhu. Ježíš žije a umírá příběhem lásky a hlavním hrdinou tohoto příběhu je láska. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Gareth Higgins and Brian D. McLaren, The Seventh Story: Us, Them, and the End of Violence(Brian D. McLaren and Gareth Higgins, 2018), 122–123, 124. For further resources, see The Porch Community.
[2] Adapted from Brian McLaren and Gareth Higgins, “The Seventh Story,” Learning How to See, season 5, ep. 8 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2023), podcast. Available as MP3 audio and pdf transcript.
Image credit: Joel and Jasmin Førestbird, Untitled (detail), 2018, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
Stories are layered like the rings of a tree.