Padesátý druhý týden: Shrnutí prorocké cesty
Neboť je jako oheň třídicí a jako mýdlo plnicí; … Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a hrozný den Hospodinův. On obrátí srdce rodičů k jejich dětem a srdce dětí k jejich rodičům.-Malachiáš 3,2; 4,5-6, NRSV
Otec Richard píše o prorocké cestě, kterou ukazují Písma:
Malachiáš zmapoval posloupnost proroctví Božího slova
Tato slova proroka Malachiáše popisují toho, kdo bude vhodným předchůdcem každého příštího Mesiáše. Křesťané tuto pasáž obvykle vztahují na Jana Křtitele, jak to učinil již sám Ježíš a autoři evangelií. Tento text má však ještě větší význam. Na několika málo verších se mu podařilo zmapovat posloupnost prorockého Božího slova.
Když se Písmo používá ve zralém věku, postupuje v tomto pořadí:
1. Konfrontují nás s větším obrazem, než na jaký jsme zvyklí: „Boží vláda“, která má potenciál „rozložit“ naše falešné názory na svět.
2. Poté mají moc obrátit nás k alternativnímu pohledu na svět prostřednictvím hlásání, milosti a pouhé přitažlivosti dobrého, pravdivého a krásného (nikoliv prostřednictvím motivací nižší úrovně, jako je stud, vina nebo strach).
3. Poté nás utěšují a přinášejí hluboké uzdravení, když nás „rekonstruují“ na novém místě s novou myslí a srdcem.
Alternativní pohled: Nejsme trestáni za své hříchy, ale svými hříchy
Tak to činí prorok Malachiáš. Popisuje dílo Božího posla jako „veliké i strašné“, úžasné i hrozivé zároveň. Není to tak, že by nám Boží slovo hrozilo ohněm a sírou. Písmo spíše říká, že dobrota je svou vlastní odměnou a zlo je svým vlastním trestem. Pokud budeme konat pravdu a žít ve spojení se světem, jaký skutečně je, budeme požehnáni a milost může proudit. Útěcha vyplyne z konfrontace s Velkým obrazem. Pokud si vytvoříme falešný svět oddělenosti a egocentrismu, nebude to fungovat a následky poneseme i nyní. Stručně řečeno, nejsme trestáni za své hříchy, ale svými hříchy! [1]
Uzdravení: byli jsme stvořeni pro Velký obraz a pro sjednocení.
Věčné Boží slovo, o němž čteme v prologu Janova evangelia, „seskočilo“, jak se píše v Knize moudrosti (18,14-15). Přijalo své trvalé místo na zemi, aby uzdravilo každý kousek oddělenosti a rozpolcenosti, který prožíváme. Tato rozpolcenost a oddělenost je smutkem lidského rodu. Když se cítíme odděleni, když se cítíme odloučeni, když se cítíme odděleni od sebe, od své rodiny, od reality, od Země, od Boha, stáváme se rozzlobenými a depresivními lidmi. V hloubi duše víme, že jsme nebyli stvořeni pro oddělenost; byli jsme stvořeni pro Velký obraz a pro sjednocení.
Ježíš spojil lidské a božské, hmotu a ducha
Bůh poslal na svět Ježíše jako toho, kdo toto sjednocení zosobní – kdo spojí lidské a božské, hmotu a ducha. Tomu se celý život snažíme věřit: že tento obyčejný pozemský pobyt něco znamená. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Preparing for Christmas: Daily Meditations for Advent (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2012), 84–86.
[2] Adapted from Richard Rohr, “Really Only One Message,” homily, December 25, 2016.
Image credit: Madison Frambes, Untitled 8 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Click here to enlarge image.
The prophetic path is a daily choice to walk along an ever-unfolding landscape.