Třicátý osmý týden: Soucit
Když Ježíš přistál a uviděl velký zástup, slitoval se nad nimi a uzdravil jejich nemocné. -Matouš 14,14
Tento týden meditací začíná homilií Richarda Rohra na téma Matouš 14,13-21. Popisuje, jak Ježíš vytvořil společenství soucitu:
Ježíšovi jde o uspokojování bezprostředních potřeb, tady a teď.
Úryvek z evangelia je docela dobrý a potěšující, protože nám velmi přímo říká, o co Bohu jde. Ježíšovi jde o uspokojování bezprostředních potřeb, tady a teď. O nebi zde není vůbec žádná zmínka. Zdá se, že jsme nepochopili, o čem by mělo být křesťanské náboženství, ale vidíme, jak to nepochopili sami učedníci: „Řekněte jim, ať jdou do vesnice a postarají se o sebe“ (Mt 14,15). Ježíš však nenechává lidi samotné!
Uvědomuje si situaci a přechází k jejímu řešení
Podívejte se na prostředí. Ježíš je unavený. Evangelium začíná tím, že se stáhne na opuštěné místo, aby byl sám. Jistě, zástupy jdou za ním, ale on se nerozčiluje ani je neposílá pryč. Uvědomuje si situaci a přechází k jejímu řešení. Pak úryvek pokračuje a uvádí: „Jeho srdce se pohnulo soucitem“ (Mt 14,14). Je-li Ježíš naším obrazem Boha, pak víme, že Bůh má city pro lidskou bolest, lidské potřeby, a dokonce i pro základní lidský hlad. V evangeliu se píše, že uzdravoval nemocné, takže víme, že Bohu jde také o uzdravování, které dnes nazýváme zdravotnictvím. Někdy ani nevěříme, že si to každý zaslouží! Ježíš říká: „Není třeba, aby odcházeli. My je budeme živit“ (Mt 14,16).
nemůžeme mluvit o duchovních věcech, dokud lidi nezbavíme bezprostředního fyzického hladu.
Pointa všech příběhů o uzdravení v evangeliích není jen v tom, že Ježíš dokáže dělat zázraky. Nejde o to, abychom žasli nad tím, že Ježíš dokáže proměnit pět chlebů a dvě ryby v dostatek jídla pro pět tisíc lidí, ženy a děti nepočítaje. To je docela úžasné a kéž bychom to dokázali sami, ale to, co Ježíš dělá, je jednoduše to, že sytí bezprostřední potřeby lidí. Nemluví s nimi o duchovních věcech, o nebeských věcech nebo o církevních záležitostech. Nemá kázání o chození do kostela. Neříká nám, nad jakými věcmi se máme dnes rozčilovat. Ví, že nemůžeme mluvit o duchovních věcech, dokud lidi nezbavíme bezprostředního fyzického hladu. Když tak velká část světa žije na úrovni pouhého přežití, jak můžeme mluvit o duchovních věcech?
vytvořit společenství soucitu
Zdá se, že důležitou věcí, kterou chce Bůh v dějinách dělat, je vytvořit společenství soucitu, kde se lidé starají jeden o druhého. Nejde jen o to, abychom se najedli, ale také o to, abychom se starali o hlad a potřeby druhých lidí. Ježíš ani jednou nemluvil o účasti na bohoslužbách, ale neustále mluvil o uzdravování nemocných a nasycování hladových. Zdá se, že právě to znamená být Ježíšovým následovníkem.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Creating a Community of Compassion,” homily, August 8, 2014, MP3 audio.
Image credit: A path from one week to the next—Taylor Wilson, Transfiguration (detail), cyanotype, used with permission. Taylor Wilson, Madonna and Messiah, ink, used with permission. Alma Thomas, The Eclipse, acrylic on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
The rounded lines of mother and child echo the compassion we express toward others.