realita komunity

Skutečnost jako společenství

Dvacátý sedmý týden: Lidstvo je společenství

Otec Richard považuje společenství a propojení za ústřední prvky křesťanského života a za neodmyslitelnou součást samotné skutečnosti: 

Společenství Trojice je vzorem pro celý vesmír

Na počátku Bůh říká: „Učiňme lidstvo k obrazu svému, k podobenství svému“ (Genesis 1,26). Použití zájmena množného čísla zde zřejmě představuje úžasnou, hlubokou časovou intuici toho, co křesťané později nazvali Trojicí, která je zjevením Boží podstaty jako společenství, jako samotného vztahu, tajemství dokonalého dávání a dokonalého přijímání. Tělo Kristovo je další metaforou tohoto spojení. „Skutečnost jako společenství“ je předlohou a vzorem pro celý náš vesmír, od atomů po galaxie, a jistě i v lidském společenství.

Boha poznáš na cestě s ostatními

Poznáváme, kdo je Bůh, prostřednictvím výměny vzájemného poznávání a lásky. Základní metodou sdělování Božího já není „spasený“ jedinec, správně informovaný věřící, nebo dokonce člověk s kariérou ve službě. Bůh komunikuje především prostřednictvím cesty a procesu sbližování, které Bůh iniciuje ve společenství: v manželstvích, přátelstvích, rodinách, kmenech, národech, školách, organizacích a církvích, které se snaží podílet na Boží lásce, možná aniž by o tom vědomě věděly.

Vnitřní já žije v Kristu stejně jako ostatní

Thomas Merton napsal: „Křesťan není pouze ‚sám se Samotou‘ v neoplatónském smyslu, ale [je] jedno se všemi ‚bratry a sestrami v Kristu‘. Vnitřní já křesťana je ve skutečnosti neoddělitelné od Krista, a proto je tajemným a jedinečným způsobem neoddělitelné od všech ostatních ‚já‘, která žijí v Kristu, takže všechna tvoří jednu ‚mystickou osobu‘, kterou je ‚Kristus‘.“ [1]

Kristus není předáván slovy ale vztahy

Dokud není Kristus zakoušen jako živý vztah mezi lidmi, zůstává evangelium do značné míry abstrakcí. Dokud není Kristus předáván osobně skrze věrnost a odpuštění vůči druhému člověku, skrze konkrétní svazky jednoty, pochybuji, že je předáván slovy, kázáními, institucemi nebo idejemi. 

Vyjdi ze sebe, otevři se druhým

Žít ve společenství znamená žít tak, aby ke mně ostatní měli přístup a mohli ovlivňovat můj život. Znamená to, že mohu vyjít „ze sebe“ a sloužit životu druhých. Společenství je svět, kde je možné vzájemné spříznění. Komunitou nemyslím primárně zvláštní druh struktury, ale síť vztahů. Bohužel celkově žijeme ve společnosti, která je postavena na soutěži, nikoli na společenství a spolupráci. 

Začni v maličkostech v přírodě a s lidmi

Jestliže Trojice zjevuje, že Bůh je vztah sám, pak cílem duchovní cesty je objevovat a směřovat ke spojení na stále nových úrovních. Kontemplativní mysl se těší ze spojení na všech úrovních. Můžeme začít navazováním drobných spojení s přírodou a zvířaty a pak růst k hlubšímu propojení s lidmi. Nakonec můžeme zažít plné propojení jako sjednocení s Bohem a upřímně se vším.  

Staň se sám sebou v propojenosti s druhými

Bez propojenosti a společenství neexistujeme plně jako naše nejpravdivější já. Stát se tím, kým skutečně jsme, je otázkou učení se, jak se stále více a hlouběji propojovat. Nikdo nemůže jít do nebe sám – jinak by to nebylo nebe, až se tam dostane. 

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), nadpisy překladatel

Prameny:

[1] Thomas Merton, The Inner Experience: Notes on Contemplation, ed. William H. Shannon (San Francisco: HarperSanFrancisco, 2003), 22. Note: minor edits made for inclusive language. 

Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 65, 102–103, 104–105; and  

Simplicity: The Freedom of Letting Go (New York: Crossroad Publishing, 1991, 2003), 65.  

Image credit: Perry Riddle, Lunch Hour in the Sun (detail), 1976, photograph, Illinois, public domain. Dick Rowan, California – Southern California Big Sur Coastal Area (detail), 1972, photograph, California. Flip Schulke, Inexpensive Retirement Hotels (detail), 1973, photograph, Florida, public domain. Jenna Keiper, 2022, triptych art, United States.

This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.  

Image inspiration: Humanity – we find ways to connect with each other across location, age, and space.