Zlo závisí na přetvářce        

frantiskanLeave a comment

Zlo nachází téměř dokonalou kamufláž v tichých dohodách skupiny, když se zdá být osobně výhodné. Taková nevědomá “mrtvolnost” se bude podle mého názoru projevovat v každé době. Proto nemohu slovo “hřích” zcela zavrhnout. Pokud nevidíme skutečnou podobu zla nebo nerozpoznáme, jak se na něm plně podílíme, bude nás plně ovládat, a přitom nebude ani v nejmenším vypadat jako hřích. Nebyl by lepší popis “dohodnutý blud”? Jako izolovaní jedinci ho nemůžeme rozpoznat ani překonat, většinou proto, že ho drží pohromadě skupinový konsenzus.

Knížectví a mocnosti           

frantiskan

Když jsou systémy “světa” schopny fungovat jako popírané a maskované zlo, stanou se brzy “duchy ve vzduchu”, kteří páchají obrovské škody, ale jsou neviditelní a neodpovědní. Proto jsou “ďáblem” tatáž korporátní zla, když se povýšila na posvěcené, romantizované a idealizované nutnosti, které jsou pozdravovány, oslavovány a oslavovány velkými výplatami, zlatými padáky, přehlídkami, písněmi, odměnami za věrnost, vlajkami, pochody, medailemi a pomníky. Takto převlečený je “ďábel”! Všichni se k němu na kolenou přidáváme.

Stud je vnější hlas

frantiskan

Je to tak silný zážitek být v přítomnosti někoho, kdo vidí naši zlomenost – možná proto, že s námi žije a je to zřejmé, nebo je to terapeut, přítel či na setkání pro zotavení – a kdo vidí skrze zlomenost nepřemožitelnou vzácnost našeho já uprostřed naší zlomenosti. Když riskujeme, že se podělíme o to, co nás nejvíce bolí, v přítomnosti někoho, kdo nás nenapadne ani neopustí, můžeme v sobě narazit na perlu nesmírné ceny, na nepřemožitelnou vzácnost sebe sama uprostřed naší zlomenosti.

Jsme Boží chrámy

frantiskan

Pro některé lidi to bylo jistě nemožné a děsivé, ale pro většinu, které nebyla dána žádná důstojnost, naprosto přitažlivé a nadějné. Kdo by nechtěl, aby mu někdo řekl, že je hodný a dobrý? Kdo nechce, aby ho zbavili společenské hanby? Lidské tělo už nebylo lacinou věcí, poníženou otroctvím nebo sexuálním, slovním a fyzickým zneužíváním. Pavel říká: “Jste samotným Božím chrámem”. Vědci se dnes domnívají, že toto je Pavlova nejvyšší a organizující myšlenka. Takové nečekané potvrzení lidské důstojnosti začalo obracet celou Římskou říši.

Čistota není svatost

frantiskan

Ježíš neustále porušoval hranice slušnosti, aby se dostal k lidem na druhé straně této hranice, k těm, kteří jí byli zraněni, k těm, kteří byli odděleni od ostatních: k lidem bez matky, k sexuálním pracovnicím, k obětem a k těm, kteří se stali obětí. Záleželo mu na skutečné svatosti, na spojení věcí lidských a božských, na jednotě hříšníků, na sblížení toho, co bylo dříve odděleno. 

Rozvracení společenského řádu

frantiskan

Jakmile byl tento systém zpochybněn, Ježíšovi posluchači dostali nové místo, kde mohli najít svou identitu: ne ve svém společenském postavení cti nebo hanby, ale v Bohu. Tím, kým jsme v Bohu, jsme my sami. To je konec vzestupů a pádů. Naše hodnota už nezávisí na tom, zda nás má naše rodina nebo vesnice ráda, zda dobře vypadáme, jsme bohatí nebo poslušní zákonů.