Cesta hrdiny

Hrdinova cesta nespočívá jen v tom, že se stále vydáváme na nová místa a děláme si z cesty dovolenou nebo cestopis. Musíme se vrátit tam, odkud jsme vyšli, a poznat to novým způsobem a žít novým způsobem. Nejsme nějak “mimo” řád a nepořádek našeho života; naučili jsme se obojí integrovat. O této fázi návratu se učí tak zřídka. Co je dobrého na řádu, co je dobrého na nepořádku a jak je spojit dohromady? To je “přerovnání” neboli návrat.

Mystikové v ohni lásky

Náš vnitřní oheň udržuje naše tělesné teplo a udržuje nás při životě. Věnujte při modlitbě trochu času kontaktu s ohněm svého těla prostřednictvím svého tepu a tlukotu srdce. Položte si ruku na srdce a najděte svůj srdeční tep. Vnímejte teplo svého těla vycházející z kůže a děkujte za dar být naživu. Vydejte se na dlouhou procházku a co chvíli se zastavte, abyste vnímali stoupající teplo ve svém těle a cítili, jak se vám zrychluje tep.

Autentický a pokorný oheň

Boží přání a naše osudy jsou již vepsány v našich genech, výchově a přirozeném nadání. Přijmout, že každý z nás je jen sám sebou, je pravděpodobně to nejodvážnější, co kdy uděláme. Pouze původní výrobce může prohlásit, jaký výrobek – každý z nás – má být; nikdo jiný. “I každý vlas na vaší hlavě byl spočítán,” jak uvádí Ježíš (Mt 10,30

“Cooked” by Love – Pokrm pro lásku

Jádrem rozlišování pro něj proto není otázka “Co mám dělat?” nebo “Co se ode mě očekává?”. Spíše jde o otázku “Co miluji? Co se nyní nejpřirozeněji vynořuje z mého srdce?”. Pro tohoto perského básníka třináctého století není náboženství v první řadě to, co si myslíte, nebo dokonce činy, které konáte. Je to to, po čem toužíte.

Posvátné ohnivé srdce

Něco v Bohu a něco v nás si odpovídá. Pocházíme z Boha, máme v něm své bytí a vracíme se k němu. V tradici srdce je touto korespondencí láska. Láska, ne pouze jako sentiment nebo cit, ale láska jako vnitřní dynamismus Boha v trojjediném Božím já. Láska jako generativní síla, která překonává smrt. Láska jako sebedarování. Láska jako přijetí “druhého” jako druhého já. Láska jako gravitační síla, která spojuje všechny odlišné věci. Láska jako oheň, který čistě spaluje, a jako balzám, který léčí. Láska jako zrak, který vidí celistvost částí i celku. Láska jako zdroj i cíl a cesta mezi nimi.

Láska: Oheň transformace

Každý lidský život je vesmír, který se vine do budoucnosti. Každý život se podílí na životě celku. Poznala jsem, že oheň v mém srdci je ohněm v srdci vesmíru a že jeho plameny neuhasnou. Tento oheň zničí to, co není Bůh, a to, co je Bůh, ukove do stále nové a nové Boží přítomnosti, protože Bůh se v nás věčně rodí. V tomto životě, v této chvíli, dovolím, aby vše, co utvářelo můj život, bylo shrnuto v tomto bezešvém tajemném dechu života. Znovu a znovu se pouštím a skáču do klína Božího milujícího objetí. Každým okamžikem se zamilovávám do Boha. B

Jediný plamen

My duchovní jsme samozřejmě pojem očistce přehnali a udělali z něj jakousi odplatnou spravedlnost místo obnovující lásky. Nemohli jsme popřít Boží milosrdenství a věděli jsme, že Boží láska zvítězí, ale přesto jsme si vynutili, aby se tam nějaký počet let spalovalo. Měli jsme hlubší tušení plamene lásky, ale místo toho jsme se spokojili s doslovným ohněm.

Moudrost mystiků

Studium mystiků a doufejme, že se s nimi alespoň trochu ztotožníme, nám umožní vstoupit do zdánlivě prosté, ale vždy hluboké oblasti těch, kteří našli cestu blízko Bohu a celému stvoření. Cesta mystika je na dosah.

Sedm příběhů: Druhá část

Jediný způsob, jak změnit tak destruktivní životní styl, vidím v tom, že si lidé začnou osvojovat jiné hodnoty a podle nich pak žít. Naši domorodí předkové na to přišli – metodou pokusů a omylů a z nutnosti – už před mnoha lety. Jsou to prastaré hodnoty… které nám pomáhají znovu se spojit s posvátnou Zemí.

Sedmý příběh

Trojice krásně ruší veškerou negativitu naprosto pozitivním pohybem, který nikdy neotočí svůj směr. Bůh se vždycky dává, a to i ve chvílích, kdy nepřístupnost lásky prožíváme jako božský hněv. Nevěřím, že v Bohu vůbec existuje nějaký hněv – je to teologicky nemožné, když je Bůh Trojice.