Nevíme, co děláme

Bůh se nezjevuje v zabíjení a dobývání… v násilí a nenávisti. Bůh se zjevuje v tomto ukřižovaném člověku – dává sám sebe až do posledního dechu, dává a odpouští. 

A nemůže být jiný způsob, jak nám ukázat, jací skutečně jsme. Vskutku nevíme, co děláme. 
Je-li Bůh takový a jsme-li my takoví… všechno se musí změnit.

Dokonalá láska vyhání strach

Ježíš přišel, aby odhalil a vyřešil hlavní a zásadní problém – sklon lidstva ke strachu a nenávisti. Láska je naprosto osvícená, zcela nesmyslná cesta z tohoto vzorce. K lásce je třeba se dopracovat, přijmout ji a těšit se z ní; prvním krokem je rozpoznat naši hlubokou schopnost strachu a nenávisti. Nezapomeňte však, že kolem negativního prostoru se shromažďujeme rychle, zatímco do lásky „padáme“ spíše pomalu a jen s velkou praxí v padání.

Kříž rasismu

Boží moc nezotročuje, nelinčuje, nedusí ani nezbavuje občanských práv. Zachovává život, pozvedá potřeby a hlasy utlačovaných a dává jim důstojnost. To je to, co Ježíš učinil ve svém životě a smrti a co Boží duch činí ve vzkříšení a prostřednictvím poselství evangelií. My, kteří jsme Ježíšovými následovníky, musíme přestat s obětními beránky a rasismem, který je pohání, pokud chceme jít po této cestě vzkříšení za ním.

Evangelium podle obětních beránků

Bez jasného pochopení Ježíšova vzoru života a smrti se ti z nás, kdo následují Ježíše, mohou nevědomky stát spíše těmi, kdo obětního beránka vytvářejí, než těmi, kdo obětního beránka následují. Když však vstoupíme do Ježíšova příběhu s ohledem na oběti společnosti, můžeme lépe pochopit život, službu a smrt obětního beránka, který měl ukončit všechny obětní beránky – Ježíše. Možná pak můžeme přestat vytvářet obětní beránky a místo toho pracovat v jejich prospěch.

Bolestivý vzorec

Obětní beránek nezůstal mrtvý. A vítězové v tomto případě nedostali možnost napsat jedinou verzi příběhu. 

Obětní beránek ožil a vyprávěl jiný příběh, pravdivější příběh, příběh o životě a lásce. A skrze jeho příběh Ježíš odhalil, že naše představy o Bohu byly celou dobu mylné.

Mystika všedního dne: Týdenní shrnutí

Jak někteří z vás vědí, přešel jsem na formu modlitby, kterou nazývám „nazírání“ – nazírání bez posuzování, bez analýzy, bez kritiky. Včera odpoledne, za poměrně mírného zimního dne v Albuquerque, jsem vzal svého psa Opieho na malou procházku. Na druhém konci parkoviště je lavička, tak jsem si tam sedl. Opie vyskočil vedle mě a jen jsme tam spolu koukali asi od 15:00 do téměř 16:30 hodin.

Proměna obyčejných životů

V hloubi duše je každý z nás mystikem. Když se napojíme na tuto energii, znovu ožijeme a zrodíme se. Z kreativity, kterou uvolňujeme, se rodí prorocké vize a dílo, které všichni toužíme uskutečnit jako svůj dar světu. Chceme sloužit v jakékoliv funkci, kterou můžeme. Navázání kontaktu s mystickým nitrem je počátkem naší hluboké služby…..

Probuzení k Bohu

Autorka Barbara Brown Taylorová: Lidé mohou rozdělovat věci na tolik hromádek, kolik si jen přejí – oddělovat ducha od těla, posvátné od světského, církev od světa. Neměli bychom se však divit, když Bůh neuznává rozdíly, které mezi nimi děláme. Země je tak hustá božskými možnostmi, že je s podivem, že můžeme kamkoli dojít, aniž bychom si rozbili holeně o oltáře.

Žijeme z nějakého důvodu

Mystikové všedního dne jsou lidé, kteří komunikují s Boží přítomností, přijímají vedení prostřednictvím prorockých vizí, hlasů a snů a zavazují se žít spíše pro Boha než pouze pro sebe. Jejich vize života je širší a rozsáhlejší, protože vědí, že žijí z nějakého důvodu, z nějakého záměru, který prospěje lidským duším, jež možná nikdy nepotkají…..