Jóbův příběh nakonec odhaluje, že Boha nelze skutečně poznat prostřednictvím teologie, zákona ani zdravého rozumu. S Bohem lze navázat vztah a poznat ho pouze skrze vztah.(R.Rohr)
Čtení Bible optikou lásky
Jsme povoláni žít své vlastní příběhy, hledat jedinečnou podobu, kterou náš život nabude ve společenství s Bohem, a najít [Boží] konkrétní slovo určené nám. (Barbara Brown Taylor)
Čtení ve jménu spravedlnosti, milosrdenství a lásky
Příběhy zůstávají jedním z našich nejmocnějších léků a stávají se životní mízou lidských vztahů. Léčí naši izolaci, probouzejí naši plnou lidskost za hranicemi chladných faktů a propojují nás do společenství, která si pamatují, kým jsme, a vyzývají nás, abychom se stali tím, kým bychom mohli být. Mohou k nám přicházet prostřednictvím románů, filmů, divadelních her, ústního podání nebo dokonce Písma svatého. Milujeme je kvůli pravdám, které nás učí. Nejlepší je, když necháme naše příběhy, aby nás učily, inspirovaly, spojovaly a bavily, tak jak to mají dělat.(Randy Woodley)
Zvolit milosrdenství, nikoli oběť
Ježíš nám ukazuje, jak číst Bibli jako Knihu lásky. Ano, v Bibli je mnoho podivných a matoucích přikázání. Ale samotná Bible nám poskytuje hermeneutické pravidlo vždy, když narazíme na zákazy – a to i na jeden z Desatera přikázání –, které brání lidskému rozkvětu a naší soucitné reakci na lidské utrpení. Kdykoli se ocitnete na hermeneutické křižovatce a budete se muset rozhodnout, jak Písmo vyložit, čtěte Bibli tak, jak to dělal Ježíš. Upřednostněte milosrdenství před obětí. (Richard Beck)
Příběh o milosrdném Samaritánovi
Pokud chcete vědět, jak láska vypadá, říká rabín Ježíš, tady to máte: Láska překračuje hranice a bariéry; vytváří nová kulturní pravidla; stará se o cizince. Láska mění cizince v přátele. (Farářka Dr. Jacqui Lewisová )
Jak Ježíš používá Písmo
Obecně řečeno, Ježíš využívá své vlastní Písmo k tomu, aby kázal poselství radikální inkluzivity, milosrdenství a spravedlnosti a aby vyvrátil převládající náboženská poselství o vyloučení, náboženské spravedlnosti a útlaku utlačovaných, nečistých a hříšníků.(R.Rohr)
Zamilovaný do Písma
Při čtení Bible můžeme poznat, jak je pravdivé, že pouze ti, kdo si uvědomují svou potřebu Milovaného, vědí, jak přijmout dar Milovaného, aniž by takovou lásku zneužili. Vzájemně přiznaná prázdnota je tou nejvyšší záchrannou sítí pro veškerou lásku a v Písmu je dokonce i Bůh představován jako někdo, kdo nás jaksi „potřebuje“, a dokonce „žárlí“ na naši lásku (Exodus 20,5; 34,14). V zásadě láska funguje pouze v pokoře. Můj otec, svatý František, se zamiloval do „pokory“ Boha, jak ji ztělesňuje Ježíš – slovo, o kterém by většina z nás ani nenapadlo, že by se mohlo vztahovat na Boha.(R.Rohr)
Vzory kontemplativního života ve dvacátém století
Každou neděli jsou kolem mě v kostelních lavicích. Přijdu, možná rozzlobená, netrpělivá, litující sama sebe, rozptýlená nebo bez víry. A přesto tam jsou, stále zpívají a hlásají nade mnou pravdu, modlí se za mě, ptají se, jak se mám. Stojíme spolu a vyznáváme víru, a jejich hlasy nesou i ten můj. Po čtení Písma říkají: „Díky Bohu,“ a jejich vděčnost nahrazuje mou neochotu. Nabízejí mi chléb a víno a říkají mi, že toto je Boží přítomnost, i když se zdá, že Boha nikde není. Jejich věrnost ve mně probouzí touhu být věrná. A možná příští týden udělám totéž pro ně. (Tish Harrison Warrenová)
Thea Bowmanová: Zastánkyně identity černošských katolíků
Pokud věříte, že Bůh je schopen působit ve všech bratrech a sestrách, v těch, které obvykle odepisujete, protože neumí správně číst, neumí správně psát, příliš pijí, kouří to, co by neměli, nechodí správně, nemluví správně, jejich sexuální preference nejsou v souladu s těmi, které vy prosazujete. Pokud věříte, že Bůh je schopen proměnit vodu mé reality v nejčistší víno, pokud věříte, že není nic, co by Bůh nedokázal, řekněte „Amen“. (Thea Bowman)
Etty Hillesum: Oddanost životu
Musíme s nimi bojovat každý den… s těmi mnoha malými starostmi o zítřek, neboť nám vysávají energii… To, co je třeba udělat, musí být uděláno, a v ostatním si nesmíme dovolit, aby nás zaplavily tisíce malicherných obav a starostí, tolik projevů nedůvěry v Boha… Nakonec máme jen jednu morální povinnost: znovu si v sobě vybojovat velké prostory klidu, stále více klidu, a vyzařovat jej směrem k ostatním. A čím více klidu bude v nás, tím více klidu bude i v našem zmítaném světě. (Etty Hillesum)